„Zlom byl, když začal hrát komedii,“ vzpomíná Joseph Abram.

„Myslím, že jeho generace a nejlepší hráči jeho generace měli to štěstí, že potkali druhou polovinu šedesátých let, kdy v Československu začalo vznikat malé divadelní hnutí.

„Byl jedním ze zakladatelů Činoherního klubu [Činoherní klub] v Praze a v letech 1965 až 1982 zde strávil dlouhých 17 sezón.

„A myslím, že tato pokračující týmová práce a týmové úsilí proměnilo tyto herce v jedinečný druh mistrů, kteří se každou sezonou zlepšují.

„Proto to bylo opravdu skvělé.“

Jedna z jeho nejslavnějších rolí byla v inscenaci O’Caseyho penzionu pro bakaláře, která běžela desítky let.

Nebo dokonce nějakou vážnou roli, jako je postava Trofimova v Čechovově Višňovém sadu – je tak nezapomenutelná pro lidi, kteří ji měli možnost vidět.

Nebo klasický Gogol, v Igo.

„Všechny tyto role jsou hluboce zapsány v historii českého divadla.“

Ale myslím, že pro mnoho lidí bude slavný jako filmový herec. Měl velmi dlouhou filmografii. Jaké jsou pro vás jeho nejlepší filmy?

„Myslím, že divadlo a filmové hnutí nebo hnutí československé nové vlny bylo v 60. letech fajn.

„Miluji jeho první film Strop, Strop, který je shodou okolností také prvním studentským filmem Věry Chytilové, vynikající české nové režisérky nové vlny.

„Miluji i jeho druhý film Křik, Křiku v režii Jaromila Jireše.

„Zlomem v jeho kariéře pro mě bylo, když začal hrát komedie ve filmech, jako ve dvou filmech Smoljak a Svěrák: Mareček, Podejte mi pero v roce 1976 a samozřejmě Běh, číšníku, utíkej! v roce 1980.

„Myslím, že právě díky těmto filmům byl tak populární, jako jsou komedie.

„Významný mi přišel i jeden z jeho pozdějších filmů Odcházení, režírovaný Václavem Havlem z roku 2011.

„Vím, že to pro něj bylo také důležité – že toho mohl být součástí a hrát hlavní roli.“

Joseph Abraham je po mnoho desetiletí ženatý s velmi slavnou herečkou Lipoch Šafránkovou. Myslíte si, že jejich status této zlaté české kinematografie upevnil její popularitu, nebo jejich?

„Myslím, že ano.

„Myslím, že si pomáhali velmi profesionálně, ne nutně tím, že si navzájem analyzovali práci, tak nějak teoreticky, ale prostě tu byli jeden pro druhého, sledovali zkoušky, mohli sdílet nové role, na které se trénovali.

„Je ironií, že zemřela asi před rokem, protože pár byl svým způsobem nerozlučný během celé jejich kariéry.“