Zdena Kopková se narodila v prosinci 1913 v chudé rodině ve slezském městě nedaleko polských hranic a vyrůstala v Brně, krajské metropoli. Zdena se v pozdním dospívání připojila k místní pobočce Oriel Group, katolické mládežnické skupiny zaměřené na sport. Milovala snowboarding, ale zjistila, že vyniká na atletice.
Byla bezesporu nejlepší běžkyní v Československu 30. let, mezi nejlepšími sportovkyněmi světa a známá a známá také jako členka národního fotbalového týmu. Zdenina operace změny pohlaví jako taková vyvolala senzaci — byl to největší sportovní skandál první republiky, říká novinář Pavel Kovář, autor „Příběhu české rekordmanky“. Přestože je sportovní novinář, na jméno Zdena Kopková narazil jen náhodou.
Byla to náhoda. Blížily se olympijské hry 2000 v Sydney a já připravoval článek o historii olympijských her. Takže jsem listoval různými knihami rekordů. Najednou jsem našel její jméno a zjistil, že tato žena vytvořila v roce 1934 dva světové rekordy – a pak zmizela!
Změnila pohlaví a prostě zmizela ze scény. Začal jsem tedy zkoumat tehdejší sportovní novináře a archivní knihy a encyklopedie… Byla to detektivka. Našla jsem jen pár lidí, kteří ji (jako ženu) znali ve 30. letech.
Zdena Kopková získala v roce 1934 pět národních titulů v běhu na 100, 200 a 800 metrů, dále ve skoku vysokém a dalekém. V červnu téhož roku vytvořila svůj první světový rekord na 800 metrů časem 2:16,4. (Aktuální ženský světový rekord vytvořila o půl století později také Češka – Jarmila Kratochvílová – čas 1:53,28.)
Další Zdenin světový rekord přišel v polohové štafetě (2 x 100 m, 200 m a 800 m) časem 3:14,4. V srpnu téhož roku vyhrála běh na 800 metrů na Světových hrách žen v roce 1934 v novém světovém rekordu 2:12,4 a umístila se na třetím místě ve skoku dalekém s národním rekordem 5,70 metru.
„testování pohlaví“ a „sexuální podvádění“
Během her napsal britský novinář, že některé ze soutěžících žen vypadaly „spíše ke kalhotám než k sukni“, a zmínil Zdenu Kopkovou a slovenskou atletku Stefanie Pekarovou, která o tři roky později také změnila pohlaví. (Už se objevily výzvy k zavedení „testu sexu“, který by odhalil „sexuální podvádění“ mezi atletkami.)
Následujícího roku, v roce 1935, spisovatel a obhájce sexuální a genderové rovnosti, dnes známý především tím, že napsal první „lesbický román“ v českém jazyce, vydal knihu o raném životě a kariéře sportovní hvězdy s názvem Zdeninův svět. Rekord (Zdenin světový rekord).
Vysoce stylizovaný autobiografický román Lídy Merlinové byl jedním z mnoha, které napsala se zaměřením na dobrodružství nezávislých současných dívek.
Ve Zdenině světovém rekordu se hrdinka – prostá venkovská dívka, která si našla cestu ve velkém městě i na dráze – spřátelí s bohatým skladatelem, který ji miluje jako dceru, a vyzve zamilovaného newyorského obchodníka na řecko-římský zápas. v luxusním bytě na pražských Vinohradech.
Zdena se nakonec zamiluje do nepřitažlivého a neduživého básníka, který ji podvede s jinou ženou. Román končí jedinou touhou své hrdinky vystudovat univerzitu a stát se profesorkou tělesné výchovy.
Román byl zjevně „absurdní,“ říká Pavel Kovaš – který v něm vidí klasickou ukázku románu „Červená knihovna“, což je český výraz pro příliš sentimentální a romantické romány žen a dívek. Měla také politický program: skutečné osvobození pro ženy.
„Přiznám se, že jsem jedním z těch cestujících, které osud nasadil do špatného vlaku. Měl jsem způsobit poplach? Zvolil jsem druhý, klidnější způsob: zažádal jsem o přepsání jízdenky.“
Zdeněk Kubík
„Červená knihovna“ za osvobození žen
„Je to prostě červená knihovna! Byly na ní originální fotky Zdeny ze závodu a originální zpravodajské fotky. Merlinová napsala mnoho dobrých románů, filmových scénářů atd. Kopkovou ale ztvárnila po svém, čímž se stala moderní feministickou hrdinkou. osvobozovací kampaně.
„Kopková působí jako statečná dívka, která bojuje s nápadníky. Fyzicky. Přemáhá je a nic moc se neděje. Hloupé vyprávění. Chápu, že kluci a sportovci byli opravdu naštvaní tím, jak ji Kopková ztvárnila. To byla chyba ze strany Merlinové Zdá se však, že to byly snahy liberální.
Merlinová věděla, že Zdena Kopková má konflikty ohledně svého pohlaví a sexuální orientace. Je zcela možné, říká Pavel Kovach, že došlo k vzájemné přitažlivosti a možná i k milostnému vztahu. Ale žádná z jejich korespondence, pokud vůbec nějaká, nebyla nalezena.
„Nelze to vyloučit, protože Zhdena Kopková – no, prozraďme její tajemství. Byla to napůl muž, napůl žena. Narodila se ve městě Pskov v roce 1913 a porodní asistentka jim řekla, že budou mít holčičku, rodiče ji oblékali a vychovávali jako dívku.Teprve když prošla pubertou a začala sportovat, najednou začala objevovat tyto chlapecké sklony, které to vzbuzovalo.
„A vlastně to souviselo s fyziognomií. Najednou měla mužské rysy. O módu se nezajímala. Kamarádila se ne s holkama, ale s klukama – hrála s nimi fotbal atd. Najednou si říkala, kdo to vlastně je.“ A co s tím mohu udělat?
Zdena Kopková byla intersex – nebo to, čemu se tehdy říkalo hermafrodit – a její tělo bylo vysloveně mužské. Nikdy nepoužila dívčí toalety po tréninku nebo sportovní akci, říká Pavel Kovách, a přestože se jí několik mužů snažilo naklonit, nikdy neměla romantický vztah. Ale ráda s nimi hrála fotbal a rugby.
Po Světových hrách žen v roce 1934 byly pochybnosti o pohlaví Zdeny Kopkové rozšířené. Odešla ze soutěže, protože považovala za nespravedlivé soutěžit se ženami, a bojovala za svou vlastní identitu. Koncem roku 1935, pár měsíců po vydání romantické autobiografie Lídy Merlinové, Zdena v rozhovoru prozradila, že plánuje podstoupit operaci změny pohlaví. Opět Pavel Kovář:
Připadalo jí to divné a nespravedlivé. Navíc se pořádně neuměla chovat jako holka a styděla se chodit na dámské toalety. Navíc i ženy, její odpůrkyně, věděly, že má jinou stavbu těla a že to asi není přirozené. „Jako lidská bytost toužila po vztahu, ale věděla, že nechce vztah s mužem.“
Byla to velmi moudrá doba a takové věci byly tabu. Ve slušné společnosti se o tom nemluví. Ve stavu zoufalství se poradila s lékaři a řekla jim o svých problémech. Zjistili, že je skutečně hermafrodit, s mužskými i ženskými reprodukčními orgány…takže začala hormonální terapii a pak podstoupila operaci.
„Ve skutečnosti se o tom psalo v novinách, některé vyloženě spekulace, bulvárním tónem. Ale ona to řešila s velkou odvahou a poctivostí. Vyhledala seriózního novináře z Českého slova a udělala s ním rozhovor. Vyšlo to v novinách. Velmi se jí ulevilo.“
Mnoho národních sportovních funkcionářů bylo pobouřeno – stejně jako sportovní federace v zahraničí, které protestovaly proti tomu, aby Československo posílalo „muže převlečené za ženy“ soutěžit do zahraničí. Profesně se Zdena Kopková z celebrity stala vyvrhelkou. Po přestěhování ke Zdeňku Kubíkovi se ocitl bez práce, bez příjmu a dokonce bez maturity.
Přijal tedy nabídku jet na placené „přednáškové“ turné po Spojených státech, aby vyprávěl svůj příběh – ve skutečnosti to byla spíše cirkusová vedlejší show, říká Pavel Kovach.
„Ukázali ho jako cvičeného medvěda.“
„Nějaký režisér chtěl na svém příběhu vydělat peníze, ukázat svůj příběh. Jeden z nich vyjednal turné po Spojených státech, kde měl 'přednášet' o svém těžkém životě. Přednáška! Neuměl anglicky a nic tam neučil. Ukázali ho jako trenéra Medvěda. To bylo trapné.
„Účastnil se jevištních představení, poskytoval zábavu v různých klubech a prostě pobíhal po směšných umělých drahách, některé z nich v kasinech, běhal v 50metrových kruzích. Byl osvětlen na černém sametovém pozadí. Měl na sobě bílou košili a měl krásnou postavu.“ A ti lidé, tito arogantní lidé, do toho šli. Asi je to bavilo, tleskali tomu. Bylo to pro něj velmi trapné.“
Pomineme-li toto neštěstí, Zdeněk Kubík našel přijetí na osobní úrovni – brzy se oženil, složil maturitu, našel si práci v továrně na motocykly na Jávě, zůstal blízko své velké konzervativní katolické rodině a přidal se k bratrovu ragbyovému týmu. V Chiani.
Ačkoli byl Zdeněk Kubík hluboce věřící, rád vyprávěl nebarevné vtipy, říkají přátelé a rodina. Jednoduše tím, že je obyčejný člověk.
