Venuše je tak horká, že její povrch je v noci jasně osvětlen hustými mraky.
Vyplývá to ze snímků, které pořídila NASA Parker Solar Probe.
Planeta má průměrnou teplotu asi 860 stupňů Fahrenheita a výhled zakrývají husté mraky kyseliny sírové. Zatím jediné snímky povrchu Venuše pořídily čtyři sovětské kosmické lodě, které tam úspěšně přistály v 70. a 80. letech, chvíli pracovaly, než podlehly pekelné periferii.
Během průletu kolem Venuše namířila sonda Parker své kamery na noční stranu Venuše. Byl schopen vidět viditelné vlnové délky světla, včetně načervenalých barev blízko infračerveného záření, které by mohlo procházet mraky.
„Je to nový způsob pohledu na Venuši, který jsme dosud nezkoušeli – ve skutečnosti jsme si nebyli jisti, zda je to možné,“ řekla Laurie Glaese, ředitelka planetární divize NASA.
Na Parkerových snímcích vypadaly teplejší oblasti, jako jsou nižší vulkanické pláně, jasnější, zatímco ty ve vyšších nadmořských výškách, jako je Afroditina Terra, jedna ze tří oblastí o velikosti kontinentu na Venuši, byly asi o 85 stupňů chladnější a tmavší.
Brian Wood, fyzik z Naval Research Laboratory ve Washingtonu, D.C., a hlavní autor Studie zveřejněná tento měsíc v Geophysical Research Letters který popisoval výsledky. „Začne to trochu zářit na velmi červených vlnových délkách. A to je to, co vidíme: povrch Venuše září na velmi červených vlnových délkách, protože je tak horký.“
Snímky také ukázaly halo svítícího kyslíku v atmosféře.
„Podařilo se nám pořídit tyto opravdu krásné, úžasné snímky,“ řekla Nicola Fox, ředitelka divize sluneční fyziky NASA.
Pro Dr. Wooda a další vědce pracující na misi byl výzkum rychlokurzem planetární vědy. „Nikdy jsem nestudoval planety,“ řekl Dr. Wood. „Všichni jsme sluneční fyzici. Jsme odborníci na slunce, ne na planety.“
Jak již název napovídá, posláním sondy Parker Solar Probe je skenovat Slunce a vydržet spalující teploty, když se noří do vnější atmosféry Slunce. Podle návrhu trajektorie sondy Parker provádí několik blízkých letů k Venuši, přičemž využívá gravitaci planety jako brzdu, která jí umožňuje přiblížit se ke Slunci.
Nástroj s jednou kamerou, známý jako Wide-Field Imager pro Parker Solar Probe nebo WISPR, nebyl navržen tak, aby se díval přímo do slunce, které je velmi jasné, zejména na blízkou vzdálenost. Místo toho je WISPR symetrický ke straně, na které nabité částice známé jako sluneční vítr odrážejí Slunce rychlostí jednoho milionu mil za hodinu.
Před vypuštěním Parker Solar Probe v roce 2018 diskutovali Dr. Glaze a Dr. Fox, který byl tehdy projektovým vědcem mise, o možnosti provozovat přístroje během průletů Venuše. Ale teprve po startu byly provedeny potvrzené plány a Parker Space Probe běžela hladce.
„Bylo to jen kvůli obavám o bezpečnost,“ řekl Dr. Fox. „Dokud se nedostanete na oběžnou dráhu, vlastně nevíte, jak se svou kosmickou lodí létat.“
Ukázalo se, že WISPR, navržený k zachycování slabých částic slunečního větru, je zběhlý ve vytváření slabé záře na noční straně Venuše.
Zjistit to chtělo trochu pokusů a omylů. V červenci 2020, při prvním letu, kdy byla kamera zapnuta, vědci zjistili, že pokud byla v zorném poli jakákoli část denní strany Venuše, ukázalo se, že snímek je velmi přeexponovaný.
„Ve skutečnosti jsme nevěděli, co děláme,“ řekl Dr. Wood. „Rychle jsme zjistili, že to má za následek zcela nepoužitelný obraz.“
Ale byly tam jen dvě fotky noční strany. „Toto jsou obrázky, které nám odhalily, ‚Wow, no, teď něco vidíme‘,“ řekl Dr. Wood.
Když jejich kosmická loď v únoru loňského roku znovu vzlétla, byli vědci lépe připraveni a pořídili dostatek snímků na to, aby je dali dohromady na film.
Jiné obíhající kosmické lodě, včetně japonského Akatsuki a Venus Express Evropské kosmické agentury, pozorovaly podobné vzory na delších infračervených vlnových délkách, které jsou pro lidské oko neviditelné. (Zda by astronaut na oběžné dráze nad noční stranou Venuše viděl záři detekovanou Parkerem, není jasné, řekl Dr. Wood, protože lidské oko tyto vlnové délky sotva dokáže detekovat.)
Vzhledem k tomu, že různé materiály září různou intenzitou a různými vlnovými délkami, může být možné spojit Parkerova data s infračervenými pozorováními z jiných kosmických lodí a pomoci tak identifikovat některé minerály na povrchu.
„To je místo, kam bychom chtěli s těmito daty jít, ale ještě tam nejsme,“ řekl Dr. Wood.
Data také pomohou budoucím misím Venuše, jako je NASA DAVINCI+, která má odstartovat na konci desetiletí a vyslat na povrch padákovou sondu. „Myslím, že to bude opravdu vzrušující doba,“ řekl James Garvin, hlavní vyšetřovatel DAVINCI+. „Květina bude žít.“
Sonda Parker Space Probe nebude mít další dobrý pohled na noční stranu Venuše až do svého posledního průletu v listopadu 2024.
Dr. Wood zaznamenal historickou shodu s jeho objevy Venuše. V roce 1962 první úspěšná planetární sonda, mise NASA Mariner 2 k Venuši, potvrdila existenci slunečního větru. To byla předpověď Eugena Parkera, jmenovitého astrofyzika pro misi, na které nyní pracuje.
„Připadá mi fascinující, že toto spojení mezi výzkumem Venuše a výzkumem slunečního větru existuje od začátku,“ řekl Dr. Wood.
Přátelský webový obhájce. Odborník na popkulturu. Bacon ninja. Tvrdý twitterový učenec.
