V Granadě sílí odpor proti vstupu Ukrajiny do Evropské unie – POLITICO

GRANADA, ŠPANĚLSKO – Francouzský prezident Emmanuel Macron si klade za cíl shromáždit země stojící za historickým rozšířením, které by začlenilo válkou zničenou Ukrajinu a několik dalších kandidátských zemí do Evropské unie, během čtvrtečního setkání vůdců ve španělské Granadě.

Obavy mezi členskými státy ohledně mechanismů a proveditelnosti tak velké expanze však vážně ohrožují projekt, na který Macron a další vůdci, jako je předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, vsadili svou důvěryhodnost.

Francouzský prezident se chystá společně s německým kancléřem Olafem Scholzem zasadit o zahájení tvrdých jednání o rozšíření EU na třetím zasedání Evropského politického společenství, fóra vytvořeného v reakci na ruskou invazi, které sdružuje evropské vůdce mimo EU, aby vybudovali politická unie. Širší a komplexnější evropská síť.

Kromě otázky vstupu Ukrajiny do EU budou neformálním rozhovorům dominovat diplomatické rozhovory o dalších konfliktech na zadním dvoře Evropy: o humanitární krizi v enklávě Náhorní Karabach a rostoucím napětí mezi Srbskem a Kosovem.

Pro Macrona, který v posledních měsících ustoupil od ukrajinské budoucnosti v NATO a EU, představuje summit také příležitost, aby před nadcházejícími volbami do EU opiloval svůj odkaz evropského stavitele a idealisty.

Zatímco ruská invaze na Ukrajinu poskytla dostatek paliva k tomu, aby se rozšíření dostalo na vrchol agendy, Macron a Schulz čelí obtížnému úkolu přesvědčit země EU, aby provedly masivní změny, včetně bolestivých vnitřních reforem, které by byly nutné k přijetí Ukrajiny. Podle mnoha diplomatů je chuť ke změnám zemědělské politiky EU a kolektivních pravidel rozhodování nízká i přes silnou podporu Ukrajiny.

S volbami v celé Evropě příští rok a některými umírněnými vůdci bojujícími s populistickou vlnou budou muset Paříž a Berlín kráčet po tenké hranici mezi evropským idealismem a tvrdým pragmatismem ohledně toho, co by mohlo uklidnit nervózní vůdce.

Francie naléhá na vedoucí představitele Evropské unie, aby souhlasili s prohlášením v Granadě o potřebách reforem, protože zvažují rozšíření, uvedl poradce Elysejského paláce. Sám poradce však připustil, že ohledně časové osy expanze byla omezená očekávání.

„Je potřeba řešit spoustu věcí [by 2030]“Řekl. Proces rozšíření musí být „důvěryhodnější, reformami v kandidátských zemích a v Evropské unii.“ Dodal, že francouzský prezident řekl, že rozšíření musí „proběhnout co nejrychleji… ale já nejsem si jistý, že bude stanoveno datum.“ „To je ta nejlegitimnější otázka.“

Je známkou rozsahu problémů, že ani blízcí spojenci jako Francie a Německo se nemohou dohodnout na časovém rámci pro reformy a expanzi.

V současné době neexistuje žádná rychlá cesta k připojení, což může vzhledem k přísným kritériím členství trvat déle než deset let. Předseda Evropské rady Charles Michel navrhl, že EU by byla připravena na rozšíření do roku 2030 – k tomuto datu však chybí konsenzus.

Irský ministr zahraničí Peter Burke nabádal k opatrnosti a řekl, že ačkoli Irsko „podporuje“ rozšíření, nebude se cítit pohodlněji stanovit rok 2030 jako datum pro zvýšení počtu členů EU na 30 do roku 2030.

„Nominované země musí na základě přístupu založeného na zásluhách změřit a splnit všechna kritéria před zahájením jednání.“ řekl Burkeodrážející prohlášení Evropské komise.

Takže i když Macron a Schulz možná dorazí do Granady se zbraněmi, bude to pro ně těžký boj, který se nakonec může změnit v reálpolitiku.

„Úroveň nadšení pro rozšíření a reformu EU je ve skutečnosti velmi nízká,“ řekl Alberto Alemanno, profesor Evropské unie na obchodní škole HEC ve Francii. „Schulz a Macron ve skutečnosti nechtějí reformy ani expanzi – ale uvědomují si, že pokud něco neudělají, EU by se mohla rozpadnout.“

Propagátoři a navrhovatelé

Až se ve čtvrtek sejde téměř padesát vůdců na rodinné fotografii v Alhambře v Granadě, znovu se jim připomene posouvající se hranice a aliance Evropy. Komplex hradu s cimbuřím a vysokými věžemi byl součástí posledního islámského státu v západní Evropě, než se před staletími vzdal křesťanským králům.

Lidé jako moldavská prezidentka Maia Sanduová, představitelka Ukrajiny a balkánští vůdci budou mít pravděpodobně obavy, zda EU jejich zemím vpustí do opevněné Evropy. (V době tisku nebylo potvrzeno, zda se ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj zúčastní shromáždění.)

Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan, který ve středu kvůli nemoci zrušil svou cestu do Španělska, je jedním z těch, kteří nikdy neopomenou naslouchat „nesplněným slibům EU“. Erdogan znovu zvýšil úroveň své politiky Kritizoval jsem EU byla v posledních týdnech ostře kritizována za to, že je „stejně spolehlivá jako Rusko“ a že nechala „Turecko čekat čtyřicet let“.

Evropské politické společenství, jehož autorem je Macron, bude opět svědkem intenzivního tlaku ze strany lídrů kandidátských zemí EU, které se obávají seřazení do druhořadého klubu.

Ukrajinský premiér minulý týden odmítl Macronovu nabídku postupného přistoupení cestou „vícerychlostní Evropy“. Cílem Kyjeva je být pouze „plným kandidátem na plné členství“, řekl Denis Shmyhal Politico.

A uvnitř klubu nejsou konverzace jednodušší. Lídři Evropské unie se dosud na neformálním summitu EU konaném v pátek nedohodli na jazyce prohlášení o rozšíření vzhledem k tomu, že se nepodařilo dosáhnout dohody v několika oblastech. Zatímco Německo a Francie chtějí, aby členské státy reformovaly před procesem rozšíření nebo během něj, severské a pobaltské země chtějí, aby se Ukrajina a další země nejprve připojily a poté zahájily reformní proces.

Belgický premiér Alexander De Croo naznačil scénář quid pro quo ohledně reformy rozšíření: „Můžete začít s Ukrajinou diskutovat, pokud bude založena na zásluhách a pokud bude spojena s vnitřní reformou Ukrajiny. “ Řekl to ve středu novinářům v Bruselu. „Pak si můžeme promluvit. Země, které se připojí, si musí udělat domácí úkoly, ale my si také musíme udělat domácí úkoly. Pokud uděláme domácí úkoly, můžeme začít diskutovat.“

De Croo označil finanční toky – včetně finančních toků souvisejících s kohezními a zemědělskými fondy a také domácí politikou – spolu s fungováním institucí za klíčové oblasti, které je třeba vzít v úvahu.

Neexistence jednotné fronty na rozšíření se vztahuje i na francouzsko-německé spojenectví. Zatímco francouzská a německá vláda mají „blízké“ názory, podle jednoho francouzského úředníka se snaží dohodnout na politických cílech. „Máme problém s Němci,“ řekl úředník, kterému byla udělena anonymita, stejně jako ostatním zmíněným v tomto příběhu, aby diskutoval o citlivém tématu. „Jejich koalice má mnoho různých zájmů a na mnoho témat – a oni nevědí, co si myslí,“ řekl.

Mnoho evropských úředníků pověřených vypracováním podrobností, jak dosáhnout úspěchu rozšíření, má za zavřenými dveřmi hluboké výhrady k celému procesu.

„V nejbližší době se nikdo nepřipojí,“ varoval jeden diplomat EU.

Barbara Moens a Susan Lynch přispěly zprávami z Bruselu. Clea Colcott a Nicholas Vinokur se hlásili z Granady.