Při zvažování, jaká by měla být minimální mzda v kraji, je vždy důležité vzít v úvahu životní náklady. Pouze započtením životních nákladů můžeme získat skutečný pocit, zda je minimální mzda adekvátní k zajištění slušné fyzické existence pro pracující – a nejen pro ty, kteří vydělávají minimální mzdu. Jednoduše řečeno, vyšší životní náklady vyžadují vyšší minimální mzdu pro pracující.
Lucembursko má nejvyšší národní minimální mzdu na světě. Tato minimální mzda je také nejpříznivější k životním nákladům ve srovnání s jinými zeměmi s oficiální minimální mzdou. (Severské země a další země v Evropě, jako je Švýcarsko, Rakousko a Itálie, stejně jako Singapur, nemají národní minimální mzdu, ale kolektivně vyjednaly sazby minimální mzdy v různých odvětvích.)
Pokud vezmeme Lucembursko jako měřítko z hlediska přiměřenosti minimální mzdy odpovídající životním nákladům, níže uvedený graf ukazuje, jak vysoká je minimální mzda v těchto zemích (modré sloupce) v porovnání se současnou úrovní minimální mzdy (žlutá bary).
Současná minimální mzda na Tchaj-wanu je 25 250 NT $, ale pokud je minimální mzda na Tchaj-wanu spojena s lucemburskou minimální mzdou odpovídající životním nákladům, pak by minimální mzda na Tchaj-wanu byla 57 753 NT $, tedy o 128 % vyšší.
Níže jsou uvedeny země podle toho, jak příznivá je jejich minimální mzda k optimální minimální mzdě. Nejvýhodnější jsou kolektivně sjednané minimální mzdy pro pracovníky v pohostinství v severských zemích a Švýcarsku a minimální mzdy v Austrálii a na Novém Zélandu. Ostatní západoevropské země mají minimální mzdy asi 10 % až 20 % pod optimální úrovní, pokud jsou spojeny s Lucemburskem.
Východoevropské a jihoevropské země mají minimální mzdy mezi 25 % a 50 % minimální mzdy, ale tyto země také zaznamenaly nejrychlejší nárůst minimální mzdy za posledních několik let, aby je dohnaly.
V porovnání s životními náklady je minimální mzda na Tchaj-wanu o 56,3 % nižší než optimální částka, kterou by minimální mzda měla být.
Při srovnání nedostatečnosti z hlediska nominálních mezd je minimální mzda na Tchaj-wanu o 32 000 NT $ nižší než její optimální úroveň.
Největší rozdíly mají nerovnější rozvinuté země – Spojené státy americké, Izrael a Singapur –, zatímco japonská ekonomická stagnace také snížila minimální mzdu. Zatímco Singapur má nejnižší adekvátní minimální mzdu, bylo to loni Plán do roku 2028 na zvýšení minimální mzdy v určitých odvětvích. Nedostatečná minimální mzda Tchaj-wanu ho řadí k této skupině zemí, což z něj činí jednu z nejméně příznivých rozvinutých zemí.
Tchajwanská minimální mzda navíc nejenže do značné míry neodpovídá životním nákladům, příjmová nerovnost na Taiwanu je také jedna z nejvyšších mezi vyspělými zeměmi. Jak můžete vidět v grafu níže, Spojené státy, Singapur, Izrael a Tchaj-wan mají také mezi nejvyššími úrovněmi příjmové nerovnosti.
Kromě výše uvedeného srovnání Giniho koeficientu ukazuje rozdíl mezi skutečným a optimálním příjmem také míru nerovnosti v zemi.
Níže uvedený graf ukazuje, že existuje vztah mezi příjmovou nerovností a skutečnou versus nedostatečná minimální mzda. Pokud vyloučíme anomálie (Česká republika a Slovensko), vidíme, že země s adekvátními minimálními mzdami mají také nižší příjmovou nerovnost.
Stagnace minimální mzdy na Tchaj-wanu
Minimální mzda na Tchaj-wanu byla oslabena do té míry, že již není adekvátní životním nákladům. Za 13 z 25 let od hospodářské krize v roce 1997 se minimální mzda na Tchaj-wanu nezvýšila.
Od roku 1996 je Tchaj-wan hodnocen jako rozvinutá země s druhým nejvyšším počtem let, kdy minimální mzda zaznamenala nulový nárůst.
Tchaj-wan má za sebou pouhé čtyři roky, kdy se minimální mzda zvýšila o 5 % nebo více. Lucembursko, Francie, Austrálie, Nizozemsko a Belgie mají méně let se zvýšením o 5 % nebo více, ale minimální mzda je také nejvyšší na světě a příznivější vzhledem k životním nákladům. Ale tchajwanská minimální mzda je jedním z růstů a také jedním z nich.
Zatímco Japonsko nezaznamenalo žádné roky zvýšení minimální mzdy o více než 5 %, nezažilo ani roky bez zvýšení. Japonská minimální mzda navíc rostla rychleji ve srovnání s hospodářským růstem, zatímco minimální mzda na Tchaj-wanu nedržela krok s růstem.
Navzdory 13 letům bez zvýšení minimální mzdy také Tchaj-wan nezažil „offsetové“ roky, kdy by se minimální mzda zvýšila o více než 10 %, což bránilo minimálním mzdám dohnat ji tak rychle jako Spojené státy a Izrael.
Od roku 1996 se minimální mzda na Tchaj-wanu zvýšila pouze 1,70krát. Japonská minimální mzda rostla pomaleji, ale na rozdíl od Tchaj-wanu rostla minimální mzda rychleji než ekonomika a je příznivější pro životní náklady než na Tchaj-wanu.
Minimální mzda na Tchaj-wanu by měla růst rychleji
Jak již bylo zmíněno, za prezidenta Tsai Ing-wena se minimální mzda na Tchaj-wanu zvyšovala rychleji než za prezidentů Chen Shui-bian a Ma Ying-jeou.
Ale kvůli tomu, jak nízká byla minimální mzda za dvou předchozích prezidentů, je dnes minimální mzda na Tchaj-wanu nižší než v jiných vyspělých zemích.
Nejen to, ani životní náklady na Tchaj-wanu nejsou levné. Je dražší než země s podobnou minimální mzdou a ceny potravin a bydlení patří k nejdražším na světě.
Vzhledem k vysokým nákladům není minimální mzda na Tchaj-wanu zcela vhodná pro životní náklady.
Pokud minimální mzda na Tchaj-wanu rostla stejným tempem jako roční míra za prezidenta Tsai Ing-wena od roku 1997, kdy minimální mzda začala stagnovat, pak minimální mzda na Tchaj-wanu vzrostla na dnešních 41 767 NT $, nebo přibližně tam, kde by měla být pokud je úměrná životním nákladům v zemi.
Ale jako na Tchaj-wanu Dnešní mzda je pouhých 41 750 NT $ měsíčně, což znamená, že polovina pracovníků na Tchaj-wanu vydělává méně, než je potřeba, aby měli v zemi základní životní úroveň.
Na základě temp růstu minimální mzdy za posledních 10 let, pokud porovnáme Tchaj-wan s podobnými rozvíjejícími se ekonomikami, litevská minimální mzda pravděpodobně příští rok překročí Tchaj-wan, zatímco Estonsko předstihne Tchaj-wan v roce 2026 a Slovensko a Českou republiku v roce 2027.
Pokud by se Tchaj-wan měl řídit tempem růstu východoevropských zemí, mohla by minimální mzda do roku 2026 vzrůst na 40 000 NT$, pokud byste se řídili tempem růstu Litvy, do roku 2028, pokud byste sledovali růst Estonska, do roku 2029, pokud byste se řídili tempy růstu Slovenska a České republiky, do roku 2029 2030, pokud bude následovat růst Lotyšska.
Na základě současného tempa růstu Tchaj-wanu vzroste minimální mzda na pouhých 31 997 NT $ v roce 2030 a 40 548 NT $ v roce 2038, ale toto by měla být minimální mzda, kterou Tchaj-wan dnes potřebuje, aby byla adekvátní životním nákladům. Tchajwanští pracovníci však tuto částku neuvidí až o 16 let později na základě současného tempa růstu.
Vzhledem k tomu, jak průměrná mzda dosáhla minimální mzdy na Tchaj-wanu, to také znamená, že pracovníci na Tchaj-wanu ve všech oborech také nedokázali zvýšit svou životní úroveň. Mezitím ceny na Tchaj-wanu zůstaly.
Vzhledem k tomu, že Tchaj-wan má jednu ze světových cen potravin a bydlení, staví to životy pracovníků do ještě nebezpečnější situace.
Aby byla minimální mzda na Tchaj-wanu přiměřená k zajištění základní životní úrovně tchajwanských občanů a pracovníků, musí tchajwanská vláda v příštích několika letech zavést konkrétní plán na zvýšení minimální mzdy.
Prodlužování tohoto problému povede k dalším sociálním problémům a nepokojům, které budou bránit schopnosti Tchaj-wanu prosazovat svou národní bezpečnost a demokracii. Řešení problému minimální mzdy nelze dále odkládat.
čti následující: Minimální mzda v Litvě je příznivější k životním nákladům než minimální mzda na Tchaj-wanu
Editor TNL: Nicholas Haggerty (Tweet vložit)
Pokud se vám tento článek líbil a chtěli byste dostávat další aktualizace příběhu ve vašem zpravodajském kanálu, nezapomeňte prosím sledovat naše stránky. sociální síť Facebook.
Přátelský webový obhájce. Odborník na popkulturu. Bacon ninja. Tvrdý twitterový učenec.
