Mahlerova Čtvrtá symfonie byla v hledáčku Semjona Byčkova už nějakou dobu, jak ukazují nedávná vystoupení s Berlínskou filharmonií a BBC Symphony Orchestra. Tato spolupráce s Českou filharmonií je něčím sladce vonícím a nádherně krásným, co vetkává souhru dětské nevinnosti a zkušenosti dospělých v něco naprosto vznešeného.
Jde o první díl velmi očekávaného Mahlerova symfonického cyklu z Byčkova, dirigenta s nezpochybnitelným smyslem pro dokonale konzistentní a emocionálně ostré interpretace, který je dobrým znamením pro to, co bude následovat. Nese s sebou energizující pocit, že Mahlera „dostává“ do všech jeho paradoxních mas a že má hlad po dalších.
Po cyklu Sopravon je to pro český orchestr podruhé, co jej ještě v 80. letech obdivuje Václav Neumann. Bychkov zde odmítá, že by ostatní omylem mluvili o tom, že je přímočarý, a místo toho se rozhodl chybovat na straně poezie. Dobře se v něm představí svými českými vojáky, kteří rádi komunikují se skladatelkou narozenou v jejím bohémském srdci a která v dětství nasává lyriku ze svých lidových tradic.
Ale také přítomnost, jak poznamenává Gavin Plumley ve svých pamětech The All-Knowing Handbook, je „duchem, který je vždy na pokraji radosti“. Jak v životě, tak i v Mahlerovi. Tato dualita, pocit pádu na vrchol nejhlubších pozitivních a negativních emocí, z nichž každá táhne současně různými směry, je to, co Byčkov zasévá a výmluvně vyjadřuje ve čtení, které je rafinovaně založeno na přehlíženém podtitulu. Mahlerovy nejlehčí symfonie: „Humoreske“.
Bychkov přijal své naznačené volání, aby se vypořádal s nejtemnějšími momenty čtyř se zdánlivě jemným dotekem, a září odhalujícím lyrickým světlem i v těch nejstřeženějších a nejtemnějších zákoutích. Ve své dominantní ambici směrem k tomu, co Mahler popsal jako „jednotnou modř nebe“, Byčkov nedělá chybu ve vyvážení rychlosti, tónu, nálady a textury, stejně jako v úžasně vyváženém úvodním pohybu s tančícími rolničkami na saních, dřevěnými větry a průhledností. struny, které Schubertovi něco dluží, aby se proměnily v silnici.S nezapomenutelnou melodií a citem pro Mozarta vyleštěné radostí.
Fragmenty pochybností a zmatků narušující druhou větu jsou realizovány s intenzitou surrealistickou i smyslnou, když Byčkov mistrně vyhlazuje svůj střed podobný ukolébavce do hlubšího psychedelického spánku se vším zneklidňujícím opojením bratří Grimmů.
Z temnoty přichází světlo, z vřavy a mír v emotivní, ale klidné třetí větě, kterou Byčkov krásně měří a měří jako zčásti hymnus, zčásti trůn a kompenzuje propracovanou hrou České filharmonie.
V průlomovém epilogu přináší Chen Reese dětské vizi nebe čtení stejně dojemné jako krásné s hmatatelnou lehkostí a smyslem pro úžas.
Skvěle navržený zvuk Pentatone (natočený ve Dvořákově síni v pražském Rudolfinu) umocňuje potěšení Mahlera Faureho při zpívání teplým dětským vánkem, který jemně zjemňuje chladné větry dospělosti. Další díl je netrpělivě očekáván.
hudební skladatel: Mahler
práce: Symfonie č. 4
Účinkující: Shane Reese, Česká filharmonie, Semjon Pechkov
plakát: PENTATONE PTC5186972
Nezávislý obhájce jídla. Celkový myslitel. Certifikovaný spisovatel. Televizní ninja. Profesionální tvůrce. Hip-friendly twitter feťák. Hrdý průzkumník. Bacon nadšenec.
