Žiju stejně jako v bezmezném světě „duševního pracovníka“ střední třídy, tolik toho bylo utraceno na internetu, že stejně jako kdokoli jiný zapomínám na sílu nacionalismu a také podceňuji jeho význam v kultuře. Chce to nápaditou evokaci té síly, aby to pro mě bylo reálné, a přesně to jsem před pár dny zažil díky České filharmonii. Absolutní zvuk orchestru mě od prvního akordu přenesl, když už ne do České republiky, tak alespoň k orchestrálním tradicím střední Evropy, pro kterou je tento orchestr zářivým symbolem.
V druhé polovině koncertu pak zazněl jediný hudební nejpůsobivější symbol českého národa Má vlast zpěváka Bedřicha Smetany. Úvodní struny harfy evokují starobylý hrad Vyšehrad, který byl kdysi sídlem českých králů. Pak následují jemně se kroutící flétny, které evokují řeku Vltavu, před skvělou houslovou melodií, která vždy vhání slzy, české i ne. Kdysi jsem tento kus slyšel hrát v Národním divadle v Praze a všichni jako na znamení vstali.
Bylo to všechno velmi jemné a jemné, stejně jako čtvrtá věta křídla „Z českých lesů a polí“. Ale pátý a šestý věta nebyly. Pátý byl inspirován českými husity poloviny 15. století, bojujícími za svou víru proti katolickým silám v Evropě, druhý hnutí evokuje české válečníky spící pod horou Blaník, kteří v hodině nouze povstanou, aby pomohli své zemi.
V těchto posledních větách hudba, alespoň pro mé uši, ztrácí veškeré kouzlo a stává se nepříjemnou a nevtíravou. Tato husitská hymna zaznívá několikrát častěji a je téměř vždy oděna v mědi. To je hudba v souladu s rozbíjením lebek nepřátel, spíše než evokující ducha milované země. Velmi zřetelně hudební symbol českého „zraněného vědomí“ (další berlínská měna), který byl jistě založen na skutečných křivdách, neboť Rakousko-Uhersko, jehož součástí byly i české země, zasadilo české identitě nesčetné rány. mnoho staletí.
Určitě není náhoda, že dřívější, otevřenější (a hudebně lepší) tahy byly konkrétněji velkorysé. Velká melodie znázorňující řeku Vltavu zní v podstatě česky, ale ve skutečnosti je sdílena – s jistými jemnými odlišnostmi – i s jinými kulturami. Říká se, že pochází z Itálie jako „La Mantovana“, ale brzy se stěhoval přes Evropu. Varianty člověk najde ve Flandrech, Rumunsku, Skotsku (v lidové melodii „krásná milenka“) a dokonce – počkejte si – na Ukrajině. Někteří možná poznají i melodii izraelské národní hymny Hatikva.
Nacházíme zde velkorysou formu nacionalismu, který uznává své dluhy vůči jiným národům a rád se s nimi o věci podělí. Pozdější pohyby ukazují špatnou stránku, která vidí nepřátele všude. Vsadím se, že na Smetanovu Má vlast se nikdo neobrátil kvůli lekci o rozdílu mezi dobrým a špatným nacionalismem. Ale v tom je krása hudby. Myslíme si, že prostě posloucháme nádherné melodie, ale po celou dobu, nepozorovaně, to poskytuje vzdělání pro duši.
Nezávislý obhájce jídla. Celkový myslitel. Certifikovaný spisovatel. Televizní ninja. Profesionální tvůrce. Hip-friendly twitter feťák. Hrdý průzkumník. Bacon nadšenec.
