Týden před příjezdem prvního příjezdu dělníci dokončovali drobnou dřevěnou kůlnu vedle restaurace hostince. „Bude to obchod, aby si zde mohli koupit, co potřebují, místo toho, aby vycházeli z domu,“ vysvětlil Ismael Pekina, generální ředitel společnosti. Dvě zastřešené oblasti v zahradách budou sloužit jako kuřácké a vzdálený stan bude sloužit jako místnost pro pohovory a herna.
Před recepcí probíhá letištní bezpečnostní kontrola, včetně skeneru zavazadel a strážců s detektory kovů. Jsou zdvořilí, profesionální a důkladní. „Vidíte, jsme připraveni na imigranty i dnes,“ říká Pacina v rozhovoru pro CNN jen několik hodin předtím, než minulý týden ve Spojeném království začalo první kolo právních námitek proti deportaci. Právní spory proti této politice byly zatím neúspěšné a první let z Velké Británie do Rwandy má odstartovat v úterý.
Když dorazí, dva imigranti budou sdílet každý pokoj se společnými koupelnami a prádelnami na každém patře. Budou mít také dvě modlitební oblasti s červeným kobercem s výhledem na kopce Kigali, bezplatné Wi-Fi a počítače, aby mohli sledovat jejich právní případy. Rwandské úřady poukazují na relativní výsadu, kterou zde přistěhovalci budou mít ve srovnání s rozhodnutím v britských detenčních zařízeních.
„Chceme, aby měli bezpečné a důstojné ubytování, a je tu také balíček, který budou mít, aby mohli získat dovednosti, aby získali jakékoli vzdělání a případně mohli začít podnikat,“ řekla CNN mluvčí rwandské vlády Yolande Makulu.
Spojené království říká, že zaplatí Rwandě 120 milionů liber (145 milionů dolarů) během příštích pěti let na financování programu. Kromě toho Spojené království také slíbilo, že zaplatí náklady na zpracování a integraci za každou převedenou osobu, přičemž pokryje náklady na právní poradenství, případové pracovníky, překladatele, ubytování, stravu a zdravotní péči. Podle parlamentního průzkumu britská vláda uvedla, že očekává, že tyto náklady budou podobné nákladům na vyřízení azylu ve Spojeném království, které se pohybují kolem 12 000 liber na osobu.
Spojené království odmítlo zveřejnit náklady na lety, které si pronajme pro přepravu deportovaných do Rwandy. Ve své poslední výroční zprávě ministerstvo vnitra uvedlo, že v roce 2020 zaplatilo 8,6 milionu liber za charter 47 deportačních letů s 883 lidmi. Zatímco náklady na jednotlivé lety se liší podle destinace, čísla znamenají, že v průměru ministerstvo vnitra utratilo 183 000 liber za let nebo 9 700 GBP na osobu.
Vzhledem k tomu, že neexistuje žádný limit pro počet migrantů, je pravděpodobné, že během prvních pěti let plánu přijdou do Kigali tisíce.
Human Rights Watch monitoruje a vyšetřuje situaci lidských práv ve Rwandě po celá desetiletí a dokumentuje porušování, které sahá od „potlačování svobody projevu až po svévolné zadržování, špatné zacházení a mučení ze strany rwandských úřadů“.
Plán Spojeného království také vyvolal kritiku od jediné opoziční strany, která v posledních volbách kandidovala proti rwandskému prezidentovi Paulu Kagamemu, Demokratické straně zelených Rwandy, která tvrdí, že si to země nemůže dovolit. „Rwanda je nejhustěji osídlená země v Africe. Myslíte si, že by pro Rwandu bylo snadné těmto lidem pomoci?“ Jean-Claude Ntizimana, generální tajemník CNN.
Rwanda je zhruba desetina velikosti Spojeného království, ale je domovem téměř 13 milionů lidí, což je zhruba jedna pětina britské populace.
Strana zelených obviňuje Spojené království z porušení svých mezinárodních závazků dopravovat nechtěné migranty 4000 mil do Rwandy. „Když výběr uprchlíků není nehumánní a nezákonný,“ řekl Ntizimana.
Rwandská vláda trvá na tom, že je to zcela legální.
„V tomto partnerství nejsou žádné zákony, které by se měly porušovat,“ řekl McCullough CNN. „Nic v Úmluvě o uprchlících nebrání žadatelům o azyl přestěhovat se do jiné bezpečné země.“
McCullough přiznává, že podobný program s Izraelem nefungoval a že Rwanda ho „velmi rychle“ opustila. Ale říká, že britská dohoda o migrantech je velmi odlišná a bude fungovat. Ve skutečnosti by podle ní Rwanda mohla brzy přijmout také imigranty z Dánska, jednání se blíží ke konci.
Nedávno Rwanda spolupracovala s agenturou OSN pro uprchlíky, aby přijala zranitelné žadatele o azyl, kteří byli evakuováni z Libye. Během tří let, kdy byl program aktivní, prošlo nouzovým tranzitním střediskem v Gachora něco přes 1 000 migrantů. Podle ředitele centra zůstávají migranti před přesídlením do zahraničí v průměru čtyři až osm měsíců. Migranti mají tři možnosti: přesídlení jinam, dobrovolný návrat do vlasti nebo místní integraci do rwandské společnosti. Ani jeden z posledních si podle Farise Royomba nevybral vedoucího kempu.
„Nemůžete je srovnávat (Libyi a Rwandu),“ řekl Zimen Fasaha, 26, eritrejský uprchlík z tranzitního centra Ghashoura. Čtyři roky strávil v podmínkách, které popsal jako hrozné v Libyi, kde se opakovaně, ale marně, pokoušel přes Středozemní moře dostat do Evropy. „Je to jako jít z pekla do nebe.“
Přestože 11 měsíců, které strávil ve Rwandě v táboře, bylo bezpečnější a jednodušší, byl rozhodnutý odejít.
A čas v tom není sám. Žádný z uprchlíků v nouzovém centru, se kterým CNN hovořila, nechtěl zůstat ve Rwandě.
Nyalada Gatluak Gani (26) z Jižního Súdánu sní o tom, že se se svým rok a půl starým synem přestěhuje do Finska. „Co chci, není tady, je to tam,“ řekla.
„Student. Popkulturní ninja. Vášnivý expert na potraviny. Oddaný televizní geek. Twitteraholic.“
