Ruská invaze na Ukrajinu: kdo vyhraje?

Ruský prezident Vladimir Putin nařídil své armádě invazi na Ukrajinu 24. února. A před invazí došlo k nahromadění vojenských sil podél východní a jižní hranice Ukrajiny. Vedoucí představitelé západní Evropy a Spojených států varovali před hromaděním armády a varovali, že jde o předehru k úplné invazi na sousední Ukrajinu. Moskva to odmítla jako pouhou propagandu, dokud její armáda nepřekročila hranici v časných hodinách 24. února. Zde lze poznamenat, že významná část jižních a východních zemí Ukrajiny již byla pod kontrolou separatistů podporovaných Moskvou. V roce 2014 ruská armáda vtrhla na Krym a připojila ho k ruskému území. Rusko označilo současnou invazi za „zvláštní vojenskou operaci na Ukrajině“.

Proč si Rusko vybralo jako cíl své speciální vojenské operace Ukrajinu? Proč anektoval Krym a vytvořil separatistické regiony podél jižní a východní hranice Ukrajiny? Čtenáři se budou muset ohlédnout, aby pochopili ruské chování.

Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 Ukrajina vyhlásila svou nezávislost jako ostatní země východní Evropy a střední Asie připojené ke komunistickému impériu. Německo bylo znovu sjednoceno se svým východním křídlem. V roce 1993 bylo Československo rozpuštěno a vznikla Česká republika a Slovensko. Jugoslávie byla rozdělena na Srbsko, Chorvatsko, Makedonii a Kosovo. Ázerbájdžán, Arménie a Gruzie vznikly ve Střední Asii jako nezávislé státy. Svou nezávislost vyhlásily také Turkmenistán, Uzbekistán a Kazachstán.

Rozpad Sovětského svazu předznamenal konec studené války. Spojené státy vynikají jako jediná supervelmoc. Neztrácel čas povzbuzováním EU, aby přijala nově vznikající evropské země a integrovala je do ekonomiky volného trhu. Stimulovalo také NATO, aby rozšířilo své členství o země dosud seskupené pod Varšavskou smlouvu. V roce 2004 NATO udělilo členství Polsku, Maďarsku, Moldavsku a České republice a značně investovalo do rozvoje vojenských a obranných schopností nových členských států. Ruská federace stále unikala ze svých ran a soustředila se na integraci svých ustupujících vojenských sil z východního Německa, Maďarska a České republiky. V roce 2008, kdy NATO zahájilo svou druhou fázi expanze a snažilo se pozvat Ukrajinu, Gruzii a Bělorusko; Moskva varovala NATO před rozšiřováním a považovala rozšíření za pokus o obklíčení Ruské federace. Ruští vůdci vyjádřili obavy, že NATO instaluje na svých hranicích balistické rakety dlouhého doletu s cílem ochromit svou obrannou kapacitu. V souvislosti s rozšiřováním vojenské aliance Moskva ohlašovala výzvu své územní celistvosti. A slíbil, že zastaví expanzi NATO v blízkosti jeho hranic.

Ruská hrozba nezůstala bez účinku. NATO změnilo kurz. Země jako Gruzie, Ázerbájdžán, Ukrajina a další země střední Asie a pobaltské státy označila za přátelské k NATO a navázala vojenskou spolupráci. Evropská unie schválila zvýhodněné úvěry pro tyto země na stabilizaci finančních kontrol. Tyto vojenské a finanční pilíře přispěly k modernizaci armády. Umírající ekonomiky získaly nový život a posílily obchod s evropskými zeměmi i mimo ně. MacDonald a Kentucky pronikly do Ruské federace a jejích sousedních zemí. Miliony lidí testovaly nové značky amerických burgerů. Všechny země bývalého sovětského bloku vyvinuly silnou chuť vstoupit do euroamerické politické a vojenské aliance – trend, který ruský vůdce Vladimir Putin zaznamenal s hlubokým opovržením.

Putin, který se dostal k moci před téměř dvaceti lety, zoufale chtěl znovu integrovat země bývalého Sovětského svazu, ale také si uvědomil, že toho již nelze dosáhnout. Putin však čerpal inspiraci z úspěšné invaze do Prahy v roce 1968 a okupace Maďarska v roce 1956 s podporou zemí Varšavské smlouvy.

V srpnu 1968, když sovětská vojska navštívila Československo, jsem byl studentem univerzity v Dháce. Moji přátelé přidružení k levicové studentské organizaci EPSU – politicky spřízněné s promoskevskou národní stranou Awami – tvrdili, že invaze byla odpovědí na výzvy tisíců lidí, kteří se cítili ohroženi politikou inspirativního vůdce CIA Alexandra Dubčeka. . V tehdejší době, kdy neexistovala elektronická média, jsme se spoléhali na celostátní noviny. Po uzavření Taškentské dohody mezi Indií a Pákistánem v arbitráži vedené Moskvou byl ruský vliv na subkontinentu na vzestupu. Neproběhla tedy žádná demonstrace proti ruské invazi. Dříve v roce 1956 Moskva rozdrtila povstání v Maďarsku a v oblasti byl jen malý humbuk. Situace se ale dál měnila. Když sovětská armáda v roce 1978 pochodovala přes kopce v Afghánistánu, došlo k celosvětovému odsouzení. Tisíce mladých Afghánců se přidaly k mudžahedínům. Spojené státy a jejich spojenci v Evropě a islámské země Blízkého východu poskytly vojenskou a ekonomickou pomoc bojovníkům za svobodu a milionům uprchlíků, kteří hledali útočiště v Íránu a Pákistánu. Deset let protipovstalecké války zdevastovalo sovětské hospodářství, ponížilo armádu velkými škodami a obrátilo obyvatelstvo proti nespravedlivé válce. Armáda se vrátila domů zklamaná a poražená.

Přestože se proces integrace do Evropské unie a NATO zpomalil, Spojené státy a jejich evropští spojenci si ponechali dveře otevřené. V listopadu 2013 tisíce lidí v ukrajinském hlavním městě Kyjevě požadovaly, aby prezident Viktor Janukovyč, který je ruského původu, ratifikoval komplexní obchodní a hospodářskou dohodu s Evropskou unií. Janukovyč vzdoroval tlaku a místo toho se rozhodl pro užší vztah s větším sousedem Ruska. Evropská unie se zdráhala poskytovat půjčky, dokud nebudou provedeny důležité legislativní reformy. Na druhou stranu Rusko nebylo ochotno poskytnout velké částky peněz, dokud Kyjev souhlasil se vstupem do Ruské federace. S rostoucím tlakem Janukovyč uprchl do Číny a byl nahrazen Oleksandrem Turčinovem jako prozatímním prezidentem.

Moskva vyjádřila své hluboké znepokojení nad zahraničním vměšováním na Ukrajině a nad bezpečností Rusů na Krymu. Místní vláda na Krymu s podporou Moskvy uspořádala na rozdíl od současného stavu referendum o variantě, zda lidé dají přednost připojení k Ruské federaci. Podle krymské administrativy, kterou zopakovala ruská vláda, lidé hlasovali drtivou většinou pro připojení k Ruské federaci. Duma, ruský parlament, ratifikoval připojení Krymu k Federaci. Putin v projevu ve Státní dumě po ratifikaci anexe Krymu řekl, že „záruka územní celistvosti Ukrajiny závisí na závazku Kyjeva k plné ochraně práv ruské rasy na Ukrajině“. Rusko bylo vyloučeno ze skupiny osmi a v roce 2014 uvalilo ekonomické sankce.

Ve svém článku publikovaném v Daily Times, Lahore 24. března 2014, jsem měl tu drzost varovat, že Ukrajině hrozí další rozpad, pokud vůdci neprojeví politickou prozíravost a pragmatismus. Prezident Zelenskij chodil s napnutým provazem. Jeho země má legitimní právo rozhodnout o svém budoucím postupu. O nezávislosti a suverenitě se nedá vyjednávat. Od lídrů se však očekává, že budou vizionářští a realističtí. Musí zvážit poměr nákladů a přínosů výzev a vést národ a přitom mít na paměti bezpečnost obyvatelstva. Vstup do NATO a Evropské unie jsou legitimní aspirace lidí, ale nelze jich dosáhnout za každou cenu. Zelenskyj měl čas a možnosti vyjednávat s Ruskem, které jednoznačně prohlásilo, že nedovolí Ukrajině vstoupit do nepřátelského klubu. Na druhou stranu mohl ujistit západní země o jejich uznání reality a umožnit Ukrajině jít střední cestou. Místo toho Zelenskij přivítal americkou pomoc s největším rizikem. Nemohl vstoupit do Evropské unie ani do NATO, ale země je zpustošena intenzivním bombardováním. Školy, univerzity, nemocnice, kliniky, bytové domy a kanceláře byly srovnány se zemí. Lidé žijí ve sklepech bez topení a elektřiny. Více než 2 500 civilistů bylo zabito, miliony byly vysídleny a více než 4 miliony se staly uprchlíky v sousedních zemích.

Obyvatelé Ukrajiny kladli hrdinský odpor a v mnoha případech zastavili postup nepřátelských sil. Prezident Zelenskij hledal stíhačky a další pokročilou munici, ale Spojené státy a NATO nevyhověly kvůli rizikům spojeným s vypuknutím třetí světové války. Mezinárodní společenství, s výjimkou několika z nich, uvalilo na Rusko sankce a tyto sankce Rusko pomalu, ale vážně postihují. Náměstkyně ministra zahraničí Victoria Nulandová řekla Senátu, že „třicet let pokroku v Rusku bylo vymazáno“. Rusko však vlastní zbraně a munici, aby pokračovalo až do zničení Ukrajiny.

Neexistuje žádné účinné zprostředkování, které by krizi uklidnilo. Rusko údajně požádalo Čínu o ekonomickou a vojenskou pomoc. Na druhou stranu prezident Biden příští týden cestuje do Bruselu, aby posílil podporu sužované Ukrajině. Zdá se, že na Ukrajině probíhají přípravy na dlouhou válku.

Abdul Rahman Chowdhury je bývalý úředník Organizace spojených národů.

[email protected]