British Council byla založena ve 30. letech 20. století. Kdy začala její asociace s Československem?
„Byli jsme založeni v roce 1934 a začali jsme spolupracovat s Československem tehdy, myslím, v roce 1938.“
„Během války British Council podporoval evropské instituty, které byly zřízeny ve Velké Británii, a věřím, že s Československým institutem spolupracujeme od roku 1938.“
„Z archivů, které jsem viděl, rozumím tomu, že mnoho Čechů, kteří byli během války ve vyhnanství ve Velké Británii, se sešlo a uspořádalo hudební a literární akce – a my jsme to pomohli podpořit.“
„Takže jsme v tom období opravdu velmi dobře poznali Čechoslováky.“
„Když jsme v roce 1946 založili první British Council a první British Institute v Praze, lidé, kteří přišli založit British Council, byli lidé, kteří úzce spolupracovali s Čechy během války ve Spojeném království.“
Co víte o počátcích British Council tady v Praze v roce 1946? Jaké věci tu organizace dělala?
Myslím, že jsme šli do Prahy velmi brzy, myslím, po skončení druhé světové války. Pak přišel také britský velvyslanec.
Takže jsme měli kancelář British Council. Původně jsme byli na Dlouhé třídě poblíž Náměstí Republiky. Myslím, že jsme tam měli malou kancelář, protože jsem viděl veškerou korespondenci.
„A pak se nám konečně podařilo získat novou budovu v Kounickém paláci v Panské, která je velmi krásná a zjevně v ní nyní sídlí Muchovo muzeum.“
Založili jsme tedy britský institut, který byl skutečně veřejnou stránkou našeho podnikání, a začali jsme spolupracovat s univerzitou, s trenéry učitelů a začali jsme podporovat výuku anglického jazyka.
„Pak jsme měli knihovnu s knihami – opravdu umožňující přístup k anglickým materiálům a knihám.“
„Mnoho Čechů v exilu se během války shromáždilo ve Velké Británii a pořádalo hudební a literární akce – a my jsme to podpořili.“
A začali jsme dělat mnoho kulturních akcí.
„Pro mě je skvělé, že tak brzy po válce … jsem o tom přemýšlel minulý měsíc se vzpomínkou na Pražské povstání – myslím, že o 10 nebo 11 měsíců později jsme tady.
„Vím, že v květnu 1946 nás velmi slavný dirigent britského orchestru sir Adrian Bolt přivedl k vystoupení pro Českou filharmonii na Mezinárodním hudebním festivalu v Praze.“
Také si myslím, že otevření British Council v Bance bylo velkým problémem? Bylo to dokonce hlášeno The Times.
„Máte pravdu. Otevřeli jsme 13. června 1946 a zúčastnili se prezident Pence a paní Pence, stejně jako předseda vlády, stejně jako samozřejmě britský velvyslanec.“
„To je v pohodě. Měli jsme prezidenta, měli jsme předsedu vlády – byl to velký problém, jak jsem řekl.“
Také si myslím, že Beneš by opravdu ocenil práci British Council, když byl během války v čele české exilové vlády ve Velké Británii?
Absolutně. Byl velkým příznivcem.
„Vím, že později toho roku, na podzim, se zdálo, že je tu také spousta kulturních akcí, a některé z nich navštívil.“
„Tam byl filmový festival, kde jsme promítali řadu filmů, které byly ve frontách lidí, kteří se snažili přijít; myslím, že šel na některé z nich.“
„Měli jsme divadelní sezónu, ve které jsme hráli Othella a Hamleta; konala se řada slavnostních představení a prezident Beneš se jednoho z nich zúčastnil.“
„A byla tam čekací listina 14 000 lidí, kteří se pokoušeli dostat do těchto divadelních představení!“
To je ůžasné. Co se stalo poté, co se v únoru 1948 chopili moci komunisté? Jsem si jist, že komunisté nevypadali příznivě na západní organizaci, jako je ta vaše.
„To je pravda. Dostali jsme se samozřejmě pod rostoucí tlak ze strany úřadů. Věci byly velmi obtížné.“
„Stále tu byla velká poptávka ze strany českých občanů a podpory.“
„Bennis byl velkým příznivcem.“
„Vím, že po celé zemi existovalo mnoho anglických komunit a my jsme v té době pomáhali: poskytováním materiálů a zkušeností.“
„Ale ano, samozřejmě jsme prošli důkladnou kontrolou.“
„Byly tam dva skandály, pro které jsem viděl několik tiskových ukázek, a v Bratislavě už byl náš herec v jednom okamžiku natočen.“
„Bylo to hlášeno také v tisku a viděl jsem to v archivech, ale moc o tom nevím.“
„Ale bylo to zjevně velmi těžké období. Bylo to těžké období pro zaměstnance, které jsme tu měli, a v té době jsme samozřejmě měli v Londýně najat hodně zaměstnanců.“
„Nakonec jsme v roce 1950 byli oficiálně požádáni o stažení z Československa a museli jsme zavřít všechny naše ústavy a dostat všechny ze země.“
Ale pak jste zpět v 60. letech. Zůstala British Council v následujících desetiletích, nebo musela znovu odejít během normalizace?
„Chápu, že jsme zpět na počátku 60. let. Pracovali jsme z britského velvyslanectví.“
„Neviděl jsem archivní materiál pro tyto roky, ale vím, že pracujeme znovu a děláme práci v oblasti kulturních vztahů, kterou jsme vždy dělali, v pořadí zkušeností přicházejících z Velké Británie do země a pro Čechy jít do Velké Británie.
„A samozřejmě se věci dramaticky změnily po roce 1989.“
Předpokládám, že pád komunismu nebyl jen obrovským požehnáním pro miliony lidí v regionu, ale byl také skvělý pro British Council, protože v této části světa musíte mít obrovský hlad po angličtině?
„Ano jistě.
„Od roku 1992 jsme oficiálně znovu otevřeli a otevřeli velmi rozsáhlé pracovní a výukové centrum pro britské kvalifikace.“
V roce 1992 ve skutečnosti došlo mezi oběma vládami k dohodě o kulturní spolupráci mezi tehdejším Československem a Spojeným královstvím.
„Jedná se vlastně o kulturní dohodu, podle které stále pracujeme, a dává Britské radě právo pracovat zde – a dává například českým centrům právo pracovat ve Velké Británii.“
„Takže jsme v roce 1992 v Narodném založili naše sídlo, které si mnoho lidí pamatuje, a začali učit přímo pro veřejnost.“
„Měli jsme divadelní sezónu, kde jsme hráli Othella a Hamleta. Byla tam čekací listina 14 000, která se pokoušela dostat do těchto představení!“
„Samozřejmě však v té době byla opravdu důležitá podpora, kterou jsme poskytovali ministerstvům školství ve východní Evropě, univerzitám, učitelům a sdružením učitelů, abychom podpořili přechod z ruštiny do druhého jazyka a druhé angličtiny.“
Zmínil jste staré centrum British Council v Narodném. Chodil jsem tam a bylo to záchranné lano. Pravděpodobně jsem tam byl tři odpoledne týdně a četl jsem The Guardian nebo The Face nebo něco jiného. Také si myslím, že to bylo první místo, kde jsem použil internet – měli tam dva počítače. Musím hodně poděkovat Britské radě, musím říct. Říkal jsi mi, že jsi zahájil svou kariéru u British Council v Bratislavě, ale trénoval jsi tady v Praze – jaké jsou tvé vzpomínky na tu dobu?
„Je to trochu legrační, jak to pro mě vyšlo v kruhu. Nebylo to ve skutečnosti plánované ani zamýšlené.
„Ale ano, moje první práce v British Council byla jako učitelka angličtiny v Bratislavě a bylo to v roce 1999 – ne po mnoha letech velkých změn – a bylo to opravdu zajímavé.“
„Neměl jsem moc stáží, ale toto byla pravděpodobně moje první služební cesta s British Council.“
„V té době to bylo velmi vzrušující: přijet vlakem z Bratislavy do Prahy, zůstat v hotelu, jít o víkendu do centra v Narodném na školení učitelů.“
„Byla tam skupina učitelů. Myslím, že jsme byli z Maďarska, ze Slovenska, z České republiky. To bylo dobré, ano.“
„Bylo pro mě skvělé a tak příjemné být zpět po tolika letech jako režisér tady v České republice.“
Co je dnes hlavní motivací toho, co British Council v České republice dělá?
„Poslání Britské rady se od doby, kdy jsme ve 40. letech 20. století dostali naši královskou chartu, opravdu nezměnilo.“
„Jde skutečně o posílení kulturních vztahů a porozumění mezi lidmi z různých zemí, podporu lepší znalosti Velké Británie, rozvoj širších znalostí anglického jazyka a podporu další kulturní, vědecké, technologické a vzdělávací spolupráce.
„V České republice je naše současná práce do značné míry tažena pokračující poptávkou po vysoce kvalitním vzdělávání v anglickém jazyce a britskou kvalifikací, kterou jste zmínil.
„Každý rok poskytujeme v České republice více než 10 000 britských kvalifikací a po celé zemi spolupracujeme s našimi partnerskými centry, například od Olomouce po Plzeň.
„Byly dva skandály, pro které jsem viděl několik úryvků z tisku, a v Bratislavě už byl náš zástupce natočen.“
British Council působí ve 110 zemích po celém světě a ve skutečnosti zasahuje do mnoha dalších zemí, přičemž pracuje na dálku, takže své zdroje vždy přesouváme do celého světa podle toho, kde je největší poptávka.
„Je zřejmé, že v 90. letech byla východní Evropa, střední Evropa, absolutní prioritou kvůli masivním změnám, ke kterým zde dochází.“
„Musíme však změnit priority tam, kde jsou nejvíce potřebné.“
Moje poslední otázka zní, jakou kontinuitu pociťujete mezi tím, co tady v této části světa před sedmi desetiletími dělala British Council, a tím, co děláte dnes?
Jak jsem řekl, mise se ve skutečnosti nezměnila.
„Jak to děláme, metody, se velmi dramaticky změnily, protože změny v technologii umožnily lidem dělat věci, které by si ani před mnoha lety nepředstavovaly.“
Covidská krize zcela změnila způsob, jakým jsme loni studovali.
„Nyní jsou všechny naše lekce online, i když se určitě vrátíme zpět k lekcím tváří v tvář, snad v létě.“
„Bylo ale nepředstavitelné, že byste mohli nabídnout výuku přímo tisícům studentů a také dětem prostřednictvím internetu.“
„Myslím, že mezi Velkou Británií a Českou republikou obecně existuje velmi dobrý vztah.“
„Naše aktivity však pokračovaly a jádro toho, co děláme – širší znalost anglického jazyka, jeho kultury, umění a vzdělání – zůstává.“
