Proč by se ruské hrozby neměly podceňovat?

Po osmnácti měsících války Evropa stále není schopna předvídat další krok Moskvy a problému se vyhnula tím, že se rozhodla ignorovat prohlášení a varování Putina a ruských úřadů. Přesto Putinova minulá prohlášení naznačují, že často odhaluje vodítka o chystaných opatřeních ruské vlády, což je fenomén, kterému bývalá německá kancléřka Angela Merkelová rozuměla lépe než jiní západní vůdci. Násilné reakce Putina a ruských úřadů na nedávný summit NATO by tedy neměly být považovány za prázdné hrozby nebo politické triky, ale spíše by měly být brány vážně a přesvědčit ruské úřady, že NATO nemá v úmyslu vstoupit do přímé vojenské konfrontace. s Ruskem. Moskva.

Sen Ukrajiny o vstupu do NATO se na posledním summitu nenaplnil, ale členové této organizace, zejména Evropané, se zavázali výrazně zvýšit svou vojenskou pomoc Ukrajině, včetně Francie, která oznámila poskytnutí řízených střel dlouhého doletu Ukrajině. Upřímná a bezprecedentní prohlášení Richarda Moora, šéfa MI6, a jeho provokace ruských zpravodajských sil. Tyto zprávy, bez ohledu na záměry evropské strany, vyvolávají na ruské straně nebezpečné vnímání, vnímání, které bude mít vážné důsledky pro Evropu, pokud bude ignorováno.

Ruský prezident Vladimir Putin v článku z roku 2021 odmítl myšlenku země zvané Ukrajina, článek, který by mohl varovat před ruskou invazí na Ukrajinu, kdyby byl důkladněji zkoumán. Ruské úřady a média projevily bouřlivé reakce na nedávný summit NATO ve Vilniusu, hlavním městě Litvy. Mezi nejradikálnější reakce patřil pořad 60 minut v ruské televizi, kde si vysílatelé vysvětlovali navýšení počtu vojáků NATO a posílenou pomoc této organizace Ukrajině jako signál, že NATO se připravuje na zahájení války s Ruskem. Mluvčí ruského ministerstva zahraničí také výslovně potvrdil, že summit byl vyjádřením záměru NATO zahájit velkou evropskou válku s Ruskem. Navíc ruské úřady zesílily své jaderné hrozby a Dmitrij Medveděv, místopředseda Rady bezpečnosti Ruska, naznačil možnost katastrofického scénáře jaderné války. Je třeba poznamenat, že tyto komentáře jsou nejen ukvapené a emotivní, ale spíše vycházejí z ruského strachu, že Evropa a NATO se chystají vstoupit do přímé vojenské konfrontace s Ruskem.

Ignorování ruských hrozeb ze strany Evropanů bylo proto hrubou chybou, která by se již neměla opakovat. Rusko by skutečně využilo veškerou svou vojenskou sílu a jednalo by agresivněji, kdyby NATO zahájilo přímou válku. Chování Moskvy v takové situaci by bylo těžké předvídat a napětí s Ruskem by bylo téměř nemožné zvládnout. Vypuknutí další rozsáhlé války by navíc oslabilo vztahy Evropy se zeměmi tzv. „globálního jihu“ a vytlačilo tyto rozvojové země pryč z kontinentu.

Rusko posílá na Západ vážné zprávy, aby je varovalo, a je velmi pravděpodobné, že Moskva neupustí od použití jaderných zbraní nebo jiných zbraní hromadného ničení. Rusko má však několik cílů při předávání takových zpráv Západu. Za prvé, Moskva hodlá posoudit připravenost Západu, zejména NATO, použít jaderné zbraně a zahájit jadernou válku. Za druhé, Rusko má v úmyslu zjistit, zda je Západ připraven pokračovat v dialogu a diplomacii, nebo se vzdal diplomatických vztahů s Moskvou. A samozřejmě nedávná prohlášení evropských lídrů, zejména prohlášení Richarda Moora, šéfa MI6 v České republice, že Evropa neaspiruje na ponížení Ruska nebo dokonce Putina osobně, a pouze aspiruje na to, aby dala Ukrajině vliv v regionu. Mírová jednání a ukončení války naznačují, že Západ neaspiruje na přerušení vztahů s Ruskem. Za třetí, Rusko chce mít pravomoc zvyšovat nebo snižovat napětí a nechce, aby za tuto záležitost nesl odpovědnost Západ. Nakonec má Rusko v úmyslu prozkoumat ochotu Západu zúčastnit se nového kola diskusí o kontrole zbrojení, což je příležitost, kterou by Evropa neměla promeškat. Přirozeně není pochyb o tom, že Rusko bude požadovat ústupky výměnou za účast v takových diskuzích.

V mezinárodní politice je to, co motivuje jednání, to, jak země chápou své zájmy a výzvy. Proto přispívat k tomuto pochopení mezi širokou veřejností a elitami, že NATO zahájí přímou válku s Ruskem, by bylo velmi nebezpečné pro svět a zejména pro Západ. Tento trend staví Rusko do existenční soutěže se Západem, do soutěže, kde je relativní úspěch minimální a důsledky jsou všechno nebo nic. V takové situaci prohlášení ruských úřadů nepředstavují prázdnou rétoriku, ale spíše varovné symboly, které, pokud budou zanedbány, nepovedou tentokrát k regionální válce, ale spíše k jaderné katastrofě v Medveděvově interpretaci.

Evropa a Západ proto musí přestat ignorovat signály Ruska a vzít v úvahu práh napětí s Ruskem, protože překročení tohoto prahu znamená překročení ruské červené linie a v tomto případě se Rusko nezdrží použití jakékoli zbraně v existenční válce s NATO. Není pochyb o tom, že neschválení žádosti Ukrajiny o členství na nedávném summitu NATO naznačuje, že evropští a američtí myslitelé si uvědomili nebezpečí a uvědomili si meze eskalace napětí s Ruskem. Zaměření na mírová jednání a příměří jako jediné řešení, jak ukončit válku na Ukrajině a dát zelenou vládám, které aspirují na zprostředkování této války, jsou všechny zaměřeny na vyhnutí se apokalyptickému scénáři, před kterým varoval Medveděv. Katastrofa, která bude trvat staletí a povede ke zničení světa, zničení, které může být nenapravitelné.