Plachost zanechá na Ukrajině trvalé jizvy

Plachost zanechá na Ukrajině trvalé jizvy

Plachost a dvojí řeč zanechávají trvalé jizvy

Co si Ukrajinci budou pamatovat z těchto šokujících týdnů roku 2022? Určitě laskavost cizích lidí. Reakce v sousedních zemích a v Německu na humanitární nouzi byla působivá. Právě jsem se vrátil z Krakova: polské kulturní hlavní město je plné ukrajinských vlajek, plakátů s nabídkou pomoci a domů, kde se nacházejí uprchlíci. Moldavsko, nejchudší země v Evropě, neoprávněně neslo mimořádnou zátěž.

Úsilí poskytnout vojenskou podporu bylo také úžasné. Estonsko, země s něco málo přes milion obyvatel a HDP 30 miliard dolarů, poskytlo šestkrát více vojenské pomoci než Německo, má 80 milionů obyvatel a ekonomiku 65krát tolik. Mimořádně štědří jsou i obyčejní občané: Litevci například darovali své SUV pro použití vpředu. Lidé v těchto zemích vědí, co je v sázce.

To vytvoří trvalá pouta přátelství a loajality. Island uznal obnovenou nezávislost Litvy v roce 1991, když se to žádná jiná země neodvážila. Dodnes se tam s Islanďany chovají jako s čestnými hosty.

Reakce také přetváří evropskou politickou scénu. Polsko, Česká republika, Slovensko a pobaltské státy spolu s běloruskou opozicí výrazně podporují Ukrajinu. Brzdí je pouze obavy z porušení jednoty NATO. Británie poskytuje tomuto shromáždění značnou státní podporu.

Naproti tomu Maďarsko je ve vazbě a odmítá dovolit vojenské pomoci, aby překročila svůj vzdušný prostor. Prezident Volodymyr Zelenskyj tento týden Mimo provoz Maďarský vůdce Viktor Orbán za své váhání a zeptal se: „Na které straně jste?“ Nadcházející parlamentní volby mohou v Budapešti přinést změnu moci. Pokud ne, zášť bude hluboká a trvalá.

Ještě sžíravější je pocit, že velcí členové „starého západu“ – Francie, Německo a Itálie – nepomáhají, jak by měli. I když vůdci těchto zemí mluví směle, jednají slabě. Pomoc je příliš malá, příliš pozdní a nesprávného druhu. Orgány EU jsou na tom o něco lépe. Změny jsou bezprecedentní, jistě. Ale to nestačí. Ruská válečná mašinérie každou minutu každého dne drtí ukrajinské mrtvoly a budovy. Nedostatek naléhavosti v reakci je matoucí a pobuřující. Americká politická rétorika a činy administrativy jsou rovněž předmětem kritiky – ačkoli Ukrajinci moudře nedávají svému největšímu příteli nadávat.

READ  Česká republika se připravuje na nové projekty velkých investic do ...

Rány současnosti jsou jizvami budoucnosti. Nyní je jasné, že Ukrajina nebude poražena. Může z toho dokonce vyjít vítězně, protože ruské ztráty na bojištích ničí vojenskou morálku a podněcují hněv doma. Jak ale bude Ukrajina vypadat po válce? Náklonnost a vděčnost budou prudké, ale budou také zklamáním a hněvem. Ukrajinci si navzájem projevili velkou důvěru. Nemusí tolik důvěřovat vnějšímu světu. Předchozí problémy – korupce, chudoba a slabé instituce – se vrátí, možná ještě umocněné pokračujícími následky války. Zpolitizovaní váleční veteráni mohou v době míru sehrát v politice destabilizující roli.

Správná odpověď bude rychlá, rozhodná a velkorysá. Jakákoli mírová dohoda by zahrnovala opuštění formálních vztahů s NATO, takže EU by se musela ujmout vedení. Ukrajinci bojovali a umírali za svobodu a bezpečnost Evropy. Pokud pravidla neumožňují rychlé připojení, měla by být změněna. Prozatímním řešením by bylo zastupovat Ukrajinu na poradních a rozhodovacích schůzkách EU, a to ještě před dosažením formálního členství. Mír musí také znamenat mezinárodní finanční podporu na obnovu veřejných služeb a infrastruktury. Pomoci nejchudším a nejstatečnějším evropským národům vyhrát válku. Ti nejbohatší a nejbojácnější musí vyhrát mír.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *