I když je žánr okrajový, poezie získala významnou publicitu v literárních časopisech a na specializovaných webových stránkách, ale také ve zvláštních vysílání a v poezii.
Popsat současnou českou poezní scénu je velmi obtížné, protože v ní nevládnou poetické trendy nebo školy, ale spíše řada výrazných osobností.
Pozoruhodní současní básníci zahrnují ty, kteří se poprvé objevili v 90. letech, ale také během prvního desetiletí nového tisíciletí. Většinu těchto autorů spojuje převaha volného verše.
Jejich poezie se zabývá širokou škálou problémů, od tradičnějšího zaměření na duchovní, metafyzickou, existenciální, filozofickou a sociální kritiku až po politiku zabývající se kritikou.
Ale asi nejvýraznějším trendem je takzvaná městská poezie, která zdůrazňuje význam každodenního života. V dnešním vydání „České knihy, které byste si měli přečíst“ představíme dva básníky, kteří představují tento výrazný trend české poezie:
Dveře
Dveře se vždy roky a roky samy houpaly vypočítanou rychlostí.
Nyní zůstává zcela stát.
Vedle něj žena s pocitem viny zvedne velké tílko, které přes noc vypadlo z řady. Muž sleduje ženu v tričkách. Možná vítr. Během noci.
Oba chtějí vědět, kdy a kdy přesně se to stalo. Oba si přejí být v tu chvíli.
(Peter Hroshka, překládal Nathan Fields, ze sbírky 2002 The Always-On-Close Door)
Básník a literární historik Peter Hrushka z Ostravy, jeden z předních českých současných básníků a představitel civilizované poezie.
Hroshka, jehož skromný styl inspiroval řadu následovníků, debutoval v roce 1995. V roce 2012 získal Státní cenu za literaturu za svou sbírku Darmata, která byla také nominována na Cenu Magnesia Litera.
Popsán kritiky jako básník zmatků a skrytých nebezpečí každodenního života, Hroshka konfrontuje své čtenáře se světem, který se zdá známý, ale překvapivý ve své realitě.
V jeho poezii se epizodické situace stávají zdrojem skrytého napětí a získávají nový význam. Takto popsal Peter Hroshka svou poezii pro Rádio Praha:
„Kdybych se měl pokusit zachytit podstatu mého textu, řekl bych, že je to pocit nějaké podivné blízkosti. Všichni máme příležitostnou zkušenost s pocitem mimořádné blízkosti někoho nebo něčeho, nás samých nebo určité situace.“
„Tento podivný pocit, když věci, které dosud nebyly důležité, najednou získají nový význam, mě nikdy nepřestanou udivovat a nutí mě psát.“
Podle Petra Hrušky není poezie něco, čím by se čtenáři měli uklidnit. Podle jeho slov „Poezie by měla vzrušovat, udivovat, překvapovat, rušit, demolovat stávající estetické uspořádání a vytvářet nové.“
Během své téměř 25leté kariéry vydal Peter Hrushka devět básnických sbírek. Forma jeho psaní však zůstala poněkud nezměněna, když uvádí:
„Myslím, že moje vlasy mohly být trochu smutné nebo tužší, ale nejsem si úplně jistý. Nemám ambice přinést do každé vydané knihy básní něco úplně nového, jako někteří z jiných autorů.
„Chtěl bych říci, že mám tendenci být přesnější při řešení problémů, které na mě udělaly dojem, protože jsem začal psát. Ale to nijak zásadně nezmění formát.“
Hrushkova poezie byla přeložena do mnoha jazyků, včetně angličtiny, francouzštiny, němčiny, slovinštiny, holandštiny a polštiny.
České verze jeho básnických sbírek jsou vždy doplněny nádhernými ilustracemi současných umělců, jako jsou Adam Paliek, Peter Abanel nebo Daniel Balabán. Petr Hruška vysvětluje, jak je této spolupráce dosaženo:
„Když přemýšlím o celkovém dojmu z knihy, vždy si ji představuji v kombinaci nebo kontrastu s nějakým uměleckým dílem. Když si myslím, že by to mohlo dobře fungovat, oslovím umělce a zeptám se ho, jestli by chtěl spolupracovat.“
„Líbí se mi, že jsou moje knihy doplněny obrázky. Věřím, že vizuální umění by mělo být součástí literárních textů a že dva světy, literární a umělecký, patří k sobě.“
Sparrow Hawk
Chtěl bych mít soucit se ženou.
Na co myslí, když se holí?
Déšť ustal. Dívám se na dvůr,
Nad ním se střídavě otáčí pták.
Hledal jsem v encyklopedii.
Al-Basheq jsem nikdy předtím neviděl,
Najednou mě šokovalo, že zemřu
Aniž by někdy viděl Sparrowhawk,
Nebo hůř –
Zemřu něco žvýkání.
Nebo ironicky –
S jednou nohou v nohavici –
(Milan Děžinsk, překládal Nathan Fields, z The ??)
Jedná se o báseň Sparrowhawk od Milana Dinského, dalšího význačného hlasu současné české poezie a jednoho z významných představitelů generace českých básníků narozených v 70. letech.
Děžinský dosud vydal sedm básnických sbírek. Získal cenu Magnesia Litera za knihu básní Obcházení ostrova, vydanou v roce 2017.
Stal se také prvním vítězem mezinárodní ceny poezie Václava Boreana a na své jméno má další tři nominace Magnesia Lyra.
Stejně jako Petra Hrušku i Milana Děžinska fascinují tajemství každodenního života. Profesní učitel a městský radní D cityinský žije a pracuje ve středočeské Roudnici nad Labem, která hraje v jeho podnikání významnou roli.
„Jako básník jsi složen z čehokoli, co tě obklopuje. Prostě prohledávám doslova všechny kousky mého života – ať dělám cokoli, kdokoli se setkám. Takže bych neřekl, že je to jen místo. Jsou to všechny různé zdroje.“ a zkušenosti.
„Inspiraci nacházím v přírodě a v těch malých zázrakech každodenního života. Například když se setkají dva různé světy, například když pták zasáhne okenní tabuli.“
Kromě toho, že vyučuje a působí jako městský radní, překládá Milan Dinsky spisovatele jako Emily Dickinson, Mary Oliver nebo William Carlos Williams z anglického jazyka, což je proces, který ho také ovlivňuje jako spisovatele, říká:
„Překlad je nejodvážnějším způsobem, jak číst báseň. Musíte úzce souviset s autorovým hlasem. Proces překladu mi pomáhá pochopit, jak jsou básně vytvořeny.“
Milan Dinsky říká, že jeho básně plné názorů a asociací inspirovaných jeho každodenním životem jsou výsledkem dlouhého a často zdlouhavého procesu psaní:
„Nejsem druh talentovaného spontánního tvůrce. Psaní básní je pro mě často tvrdá práce, zejména v procesu úpravy původní myšlenky.“
„Moje básně mají nespočet redigovaných kopií a nakonec se většina z nich neobjeví v knize. Vyberu asi třicet nebo čtyřicet básní a zbytek hodím. Vymazal jsem je z pevného disku, protože se bojím, že se někdo pokusí publikovat když zemřu. “
Nejnovější poezie Milana Dinského, Hotel po sezoně, vydaná v roce 2019, nabízí určitou odchylku od svého obvyklého stylu psaní.
Sbírka básní psaných v pravidelné poezii je inspirována dřívějšími českými básnickými tradicemi, které představují básníci jako Vetislav Nizval, Yaroslav Seifert nebo Vladimir Hollan.
Děžinsk psal básně více než dvě desetiletí, a jak říká, nikdy neměl v úmyslu je publikovat.
„Obvykle píšu do svého počítače. Nikdy jsem neměl v úmyslu tyto básně vydávat, byly psány z čisté radosti a souhlasil jsem s jejich vydáním pouze na počest.
„Takže asi 20 let je píšu na kousky papíru, které používám jako záložky. Jako druh dialogu s některými básníky. Ano, tyto básně přežily, protože je opravdu nelze vymazat z tvrdé řídit.“
„Jsou různí. Používají běžnou poezii, hodně vstávají a nějak napodobují melodii básní. To jsem si jen vypůjčil a možná přidal něco z toho, co žiji, a ze současné doby.“
Přes rostoucí popularitu mezi místními čtenáři je současná česká poezie v angloamerických zemích stále velmi neznámá.
Jednotlivé básně se objevily v mezinárodních antologiích a časopisech, ale za poslední desetiletí se v anglickém překladu objevil jen asi tucet titulů české poezie.
Letos však mají být v Británii a ve Spojených státech zveřejněny další nadpisy. Jednou z nich je kolekce Milana Dinského Tajný život z roku 2012, která má být v Británii vydána později v tomto roce s překladem Nathana Fieldse.
Pojďme zakončit báseň z nadcházející anglické verze jeho sbírky Secret Life s názvem Burrow v překladu Nathana Fieldse.
teriér
Začíná září, otře vám límcem krk,
Sedíte zády k otevřeným dveřím, ke dveřím
Na dlouhé chodby prázdného domu,
Tyto pruhy pokračují dále a mění se v les
S podzemní nivou, ve které se může stát cokoli.
A úzkost se šíří těmito lesy, těmi chodbami,
Je to ta nora, kde se může stát cokoli.
(Milan Dinsky, přeložil Nathan Fields, z kolekce 2012 Secret Lives)
