Pět velkých českých filmů režisérky Věry Chytilové

Praha, Česká republika – Díla Věry Chytilové, jedné z nejtalentovanějších českých filmařek své generace, se stále snaží oslovit širší mezinárodní publikum za hranicemi své rodné země.

Kdo byla Věra Chytilová?

Věra Chytilová, narozená v roce 1929 v Ostravě v tehdejším Československu, krátce studovala filozofii a poté vystřídala řadu krátkodobých zaměstnání, včetně práce modelky a drobných úkolů ve filmových ateliérech na Barrandově v Praze.

Byla přijata na pražskou FAMU, kde později v roce 1962 absolvovala vedle Miloše Formana a Jiřího Menzela. Během několika let se stala jednou z nejvýraznějších filmařů české nové vlny, avantgardního filmového hnutí, které se v 60. letech rozšířilo po Československu, mimo jiné prostřednictvím svého prvního celovečerního filmu O něčem jiném (1963) a neskutečně ořechové Sedmikrásky (Sedmikrásky, 1966).

Těžkou ránu jejím tvůrčím experimentům zasadila invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968, která ukončila období liberalizace známé jako Pražské jaro. Na rozdíl od mnoha svých krajanů se rozhodla zůstat v Československu a věnovala se převážně režii reklam pod jménem svého manžela, kameramana Jaroslava Kučery.

Chytilová stihla ještě v 70. a 80. letech režírovat a uvádět celovečerní filmy, včetně Hra o jablko (1976), i když bedlivému oku komunistických cenzorů nebylo nikdy daleko.

„Vždy byla výraznou hybnou silou českého filmového byznysu,“ komentovala své 80. narozeniny v roce 2009 filmová kritika Věra Zaoralová. „Její styl byl inspirací pro ostatní a pomohl utvářet českou novou vlnu 60. let. Dá se říci, že byla jeho přední představitelkou.“

Od Dědictví aneb Kurvahošigutntag (1992) až po svůj poslední film Hezké chvilky bez záruky (2006) se Věra Chytilová věnovala své plodné kariéře po sametové revoluci a pádu komunismu. Vyučovala také na FAMU a získala řadu českých i mezinárodních ocenění. Zemřela v Praze v roce 2014 ve věku 85 let.

„Nemám žádný oblíbený film.“ Vlastně si ani nepamatuji, co všechno jsem dělala,“ řekla Rádio Praha pár let před její smrtí. Abychom si tedy osvěžili naši – a zřejmě i její – paměť, přinášíme Kafkadeskův výběr pěti nejlepších filmů Věry Chytilové.

Sedmikrásky (Sedmikrásky, 1966)

Široce považován za mistrovské dílo Chytilové a absolutní milník československé kinematografie. Sedmikrásky je dekonstruovaný příběh dvou dívek, blondýnky a brunetky Marie, v podání amatérských hereček, odehrávající se v psychedelickém šílenství a existenciální krizí řízené zhýralosti.

Bujně chaotické, svou strukturou a postavami nekompromisně destruktivní, Daisies zanechaly trvalou stopu v československé i mezinárodní avantgardní kinematografii. „Zrůdnost hlavních postav [is] Ztvárněno elegantně, poeticky, snově a krásně,“ napsal Milan Kundera o filmu, který by ona sama označila za filozofický film ve formě frašky. Zaujatý?

Fruit of Paradise (Ovoce stromů rajských jíme, 1969)

Surrealistické a experimentální přetvoření příběhu Adama a Evy, Ovoce ráje byl napsán spolu s dlouholetou spolupracovnicí Ester Krumbachovou (která také pracovala na Sedmikrásky) a v roce 1970 se zúčastnil filmového festivalu v Cannes ve Francii. Je to poslední film Chytilové před tím, než invaze sovětských tanků ukončila experiment „socialismus s lidskou tváří“ a zakázala její tvorbu na několik let.

Film, který je často chválen pro svou ohromující vizuální stránku a estetiku, získal cenu za experimentální film v Chicagu. „I když alegorické lešení filmu bylo utvářeno výslovně historickými událostmi, které se odehrály během natáčení“ – invaze do Československa v roce 1968 – „je jasné, že nabízí mnohem víc než pouhou transpozici urtextu Genesis,“ kritizují kritici napsat.

„Stejně jako byla svoboda volby zapečena do tvorby Ráje, tak jsou i diváci Chytilové povzbuzováni, aby se řídili vlastními interpretacemi bez jakýchkoli režijních komentářů.“

Hra o jablko (1976)

V hlavní roli se představí avantgardní filmař Jiří Menzel. Hra Apple je jedním z nejvýraznějších filmů Chytilové ze 70. let a sleduje romantické propletence pražského gynekologa a milostný trojúhelník, který se tvoří s dvěma jeho milenci.

Chytilové se podařilo film uvést do kin díky mezinárodnímu tlaku a poté, co zaslala osobnímu dopisu prezidentovi Československa důvěru a víru v socialismus. Film byl uveden na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary v západních Čechách.

„Řekli, že je to příliš jednoduché, příliš banální,“ řekla řekl popisující reakci producentů Barrandov Studia na přímočarý děj. „Ale když je téma velmi banální, velmi jednoduché, trojúhelník, děti přicházejí na svět, zažíváme to všichni a všichni cítíme určitou euforii. Nyní mi lidé, kteří to vidí, říkají, že se s tím mohou ztotožnit, a jsou rádi, že to někdo vyjádřil.“

Vlčí díra (Vlčí bouda, 1986)

Mix sci-fi a hororu podpořený trýznivou hudební partiturou Michala Kocába, Vlčí díra byl nominován na Zlatého medvěda za nejlepší film na 37. Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně a je jedním z půl tuctu celovečerních filmů režisérky Chytilové v 80. letech.

Snímek, který je široce vnímán jako alegorie československé společnosti v době normalizace, vypráví příběh skupiny jedenácti teenagerů během bizarního obřadního lyžařského výletu v horách na chatě odříznuté od okolního světa. Až na to, že jich mělo být jen deset. kdo je vetřelec? A co je důležitější: kdo jsou ti tři tajemní instruktoři?

Dědictví aneb Fuckoffguysgoodday (Dědictví aneb Kurvahošigutntag, 1992)

Poháněno nezapomenutelným výkonem české herecké hvězdy Bolka Polívky (který se také podílel na scénáři), The Inheritance nebo Fuckoffguysgoodday byl propuštěn v chaotickém období po pádu komunismu a těsně před rozdělením Československa v roce 1993.

Sleduje příběh Bohuše, hlasitého a slivovického pahorku, který se dozví, že nečekané dědictví z něj udělalo milionáře, a jeho následné pokusy prosadit si na Moravě to, o čem věří, že mu právem patří, a změny, které si díky tomu přinesl. o změně štěstí. Popsáno jako příliš hrubé a samolibé někteří kriticiSnímek přesto poskytuje barvitý záběr ze života v postkomunistickém Československu, pohled na naděje (a s nimi spojené obavy) národa vstupujícího do nových a nejistých časů.