Napsal: Ian Garhan a Gray MacNicol
V horkém oparu českého letního rána, majestátní fasáda o Národní muzeum Odhaluje se uprostřed řad přeplněných ulic.
V budově se nachází velké množství sálů, které předvádějí staletí přírodních věd a společenských změn, sahající až do 80. let 19. století. Jeden z novějších exponátů se však dívá na historický okamžik, který je často pohřben.
Dekáda 50. let je často redukována na totalitní vládu, která probíhala v letech 1948 až 1953, ale profesor Michal Stelík, zástupce ředitele muzea, doufá, že se v nové expozici zaměří na celé desetiletí. Padesátá léta sice byla desetiletím diktatury a totality, vysvětlil, ale zároveň to bylo období velkých změn, které ovlivnily celé dvacáté století.
Nová expozice s názvem ‚Padesátá léta‘ má pouhých 300 metrů čtverečních, ale vypadá větší než život. Uprostřed místnosti leží blikající hlava Josifa Stalina bez hlavy. Příběhy o změnách, nejen ve vládě, ale v celé kultuře, jsou namalovány výraznými barvami na stěnách, které se nahoře zakřivují dovnitř jako ostnatý drát přes drátěný plot.
„Moji kolegové se ptali na barevnou paletu a řekli: „Potřebuje více červené!“ „Záměrem ale nebylo soustředit se jen na jeden aspekt naší minulosti, ani na černou, ani na šedou, proto je tu tolik barev,“ ukazuje nadšený Stehlík na stěny. Profesor, plodný autor, právě vydal svou 23. knihu, Nepotvrzené datumjehož témata se téměř přímo vztahují k tomu, co se výstava snaží vyprávět: pohled na to, jak si lidé pamatují a převyprávějí nejen své vlastní příběhy, ale příběhy, které je jako národ obklopují.
Návštěvník stojící před plynovou maskou ze sovětské éry, aniž by odtrhl oči od exponátu, poznamenal: „Je to opravdu dobře zpracovaný zážitek, doplněný médii [content]vytváří pouze mikrokosmos myšlenek.“ Od premiéry výstavy v polovině června stáli návštěvníci ze všech různých zemí a prostředí ve stejném prostoru a tiše zírali do často opomíjené historie.
„Je to období, kdy se současná vlna revizionismu tolik nedotkla.“ uzavřel profesor.
Padesátá léta jsou v českém kolektivním vědomí stále jen vzpomínkou, ještě ne řadou faktů, které by se měly ukládat a zapomínat v historických knihách, a Stehlík shledává, že většina lidí o nich stále touží mluvit.
„To je to, o co se snažíme,“ vysvětlil. „Představit naši historii a dostat ji do rukou lidí. Svým způsobem je to nové bojiště, kulturní bojiště svého druhu.“
Nezávislý obhájce jídla. Celkový myslitel. Certifikovaný spisovatel. Televizní ninja. Profesionální tvůrce. Hip-friendly twitter feťák. Hrdý průzkumník. Bacon nadšenec.
