Byly asi tři hodiny ráno a o pár hodin později přišlo vysvětlení. Rádio místo obvyklé ranní hudby mělo jediné téma – prohlášení české vlády, že armády Varšavské smlouvy jsou námi obsazeny a nemáme se nijak bránit.
O dvě hodiny později jsem uviděl skutečnou věc v centru města: stovky tanků, které se proháněly ulicemi, z nichž mnohé ničily zaparkovaná auta, protože byla příliš úzká, než aby je mohla projet. Tanky hlídkovaly v hlavních rozích a byly umístěny téměř před všemi podniky. Nejen, že to bylo poprvé, co jsem viděl tank, mohl jsem se ho také dotknout. Bylo to také poprvé, co jsem slyšel zvuk kulometu z takové blízkosti a nad hlavou jsem viděl stopy po kulkách.
Všechny tyto děsivé detaily – a mnoho dalších – mi stále přetrvávají v mysli, i po 53 letech. Jako město hemžící se různými drobnými akty odporu. Téměř každá zeď byla polepena nějakým protiruským nebo protisovětským heslem a rozdávaly se tisíce různých letáků a speciálních vydání novin.
Navzdory masivní mase oceli kolem nás jsme stále odmítali přijmout její realitu. Stále věříme, že se nám podaří nějakým způsobem ochránit a uchovat proces demokratizace u nás známý jako Pražské jaro.
Ale nakonec zvítězila „pravda tanků“ a jejich poselství bylo jasné: v žádné části sovětského bloku neexistuje osvobození, natož demokracie, protože by to mohlo ohrozit úplnou podřízenost lidu ve zbytku impéria.
Dožil jsem se sedmnácti let pár dní před tím osudným dnem – 21. srpnem 1968 – věkem formujícím se, ve kterém už člověk může mít vyhraněné názory a názory, ale přesto je přetvářen a vštěpován. A tak mě valící se tanky přesvědčily, že celý komunistický režim a jeho vláda z Moskvy jsou ve své podstatě zlé. Můj názor byl dále posílen materiálním a morálním úpadkem, který mou zemi postihoval všemi možnými způsoby. To vše pod dohledem Moskvy.
V praxi mi ruský tankový systém zabránil v cestování a poznávání světa ve studentských letech a nakonec mě poslal na 13 let do manuálních prací (většinou mytí oken). Mohu se však považovat za štěstí, protože mi bylo pouhých 38 let, když systém konečně padl a byl schopen vtěsnat několik důležitých pracovních míst. Říkám to proto, že bylo mnoho a mnoho nešťastných lidí, kteří ztratili všechna svá produktivní léta v komunistické nadvládě.
Vidíme přetrvávání hluboce zakořeněného imperialistického myšlení – což bylo v našem případě v roce 1968 závojem komunistické ideologie a jejím příslibem světlé budoucnosti. V případě Ukrajiny je dnes poháněna ruským nacionalismem a spasitelským komplexem domnělého velkého vůdce.
Nezávislý obhájce jídla. Celkový myslitel. Certifikovaný spisovatel. Televizní ninja. Profesionální tvůrce. Hip-friendly twitter feťák. Hrdý průzkumník. Bacon nadšenec.
