NATO – Česká republika a NATO

Sametová revoluce

Několik dní po pádu Berlínské zdi v Německu 9. listopadu 1989 a po zániku komunistických režimů v Maďarsku a Polsku prošlo Československo vlastním přechodem: sametovou revolucí. Revoluce byla pojmenována podle svého nenásilného charakteru a začala jako pokojná studentská demonstrace. Když byly tyto demonstrace brutálně potlačeny pořádkovou policií, spustilo to řetězec událostí, které vedly k pádu komunismu a konečnému přechodu země k demokracii.

20. listopadu 1989 se v Praze sešlo více než 500 000 demonstrantů, kteří skandovali: „Kdo, kdyžne my?“ Kdy, když ne teď?“ („Kdo jiný, když ne my? Kdy, když ne teď?“) A klíče cinkaly a cinkaly v nové éře, která bude svědkem konce komunismu. V polovině prosince komunistická vláda cesta do Evropy, která byla blokována ostnatým drátem, byla volná.

Cesta České republiky do NATO – 1990-1998

Počátek 90. ​​let byl ve znamení zásadních globálních změn, které umožnily Československu poprvé po desetiletích svobodně rozhodovat o své budoucnosti. V roce 1991 se rozpustily Varšavská smlouva a Sovětský svaz, což dalo nově vznikajícím demokraciím střední Evropy větší svobodu určovat svou geopolitickou, vojenskou a ekonomickou budoucnost.

Československo deklarovalo zájem o vstup do euroatlantického společenství a jeho struktur, včetně NATO a Evropské unie. Noví demokratičtí vůdci země však museli vzít v úvahu obtíže spojené s trhem a demokratickou liberalizací a obavy Západu z potenciální nestability způsobené náhlými politickými změnami.

K řešení těchto výzev založilo Československo v roce 1991 ve spolupráci s Maďarskem a Polskem Visegrádskou skupinu. Iniciativa si klade za cíl odstranit v regionu zbytky komunismu, provést požadované reformy a dosáhnout rychlejší integrace do euroatlantického společenství. Společné a individuální úsilí vedené každou zemí významně přispělo k rychlejšímu splnění požadavků a dosažení členství v NATO.

V prosinci 1992 se Československo rozdělilo na Česko a Slovensko v mírovém procesu někdy nazývaném „sametový rozvod“ pro jeho smířlivý charakter a pokračující mimořádně úzké vztahy mezi oběma zeměmi. Tím se otevřela nová kapitola pro Česko jako samostatnou zemi.

Jádrem jednání: Václav Havel

Prezident Václav Havel sehrál velkou roli při vstupu své země do NATO. Bývalý disident a politický vězeň komunistického režimu se stal klíčovým hráčem sametové revoluce a československého hnutí za demokratickou reformu jako první demokraticky zvolený prezident poté, co se země znovu osvobodila od komunismu. Později jako jedna z prvních hlav států z druhé strany železné opony překročila práh sídla NATO v Bruselu. Již v březnu 1991 si potřásl rukou s generálním tajemníkem NATO Manfredem Wörnerem a co nejrychleji navázal úzké vztahy s aliancí. Havel pevně věřil v potřebu otevřít alianci sousedním zemím, které usilovaly o dosažení stejných cílů svobody a demokracie. I když se obával, že střední a východní Evropa se v této době radikálních změn stane zranitelnou vůči nestabilitě, uznal také, že NATO je na rozcestí a má příležitost se předefinovat.