České písně: Magdalena Kožená (Pentatone)
★★★★★
🎧 jablko |
První, co jsme o Magdaleně Kozinové slyšeli, bylo album Bachových melodií z poloviny 90. let, nahrané, když jí bylo 22 let. Hlas byl světlý i tmavý – vzpomeňte si na Emma Kirkby v románu Johna le Carré. Vzhledem k tomu, že Kirkby a spol. zastřešili většinu barokních děl, bylo těžké vědět, kam se neznámá osoba z Brna vydá. Kožená strávila rok ve vídeňské Volksoper a to bylo tak daleko, jak se v tradiční kariéře dostala za hranice příležitostných představení a operních produkcí. Dnes padesátiletý Kozina je známější jako nahrávající než jako živý interpret. Je vdaná za dirigenta Sira Simona Rattlea, žije v Berlíně a pečlivě si vybírá repertoár.
Při poslechu jejího nového vydání musí člověk žasnout nad nečekaným způsobem, jakým její zvuk dozrává. Od světlé po tmavou se tón stává hlubším a zaobleným – představte si Brigitte Fassbinder s přidaným nadhledem. V tomto pořadu jsou momenty, kdy byste mohli hrát Jenufu nebo Káťu v Janáčkově opeře. V ostatních bodech je zhruba v rozsahu Schoenberg nebo Berg.
Písně, které si vybrala, jsou nečekané – sbírka japonských písní Bohuslava Martina, možná nejméně hraného velkého skladatele moderní doby – a některé písně Antonína Dvořáka a části Hanse Krasie a Gideona Kleina, dvou židovských skladatelů zavražděných v nacistickém holocaustu. . .
Martineauovy písně nijak nepřipomínají pseudoorientalismus vytvořený Debussym a Ravelem. Je to české jako plzeňské pivo, bez objednávky sushi. Martino dělá vrásky importované kultuře, kterou možná viděl přes výlohu. Japonsko, které zobrazuje, je čistou fantazií, fantazií, kterou Kozina přijímá v plném rozsahu.
Dvořákovy písně jsou country hymny typu, který Brahms mohl použít ve své „Bohemian Odyssey“. Krasův přístup je rezolutně moderní, hraniční lulu. Kleinova ukolébavka má také hebrejský název, který znamená „Spi, můj synu.“
Cesta vede Koženou z Nippon Martinů přes Dvořákovu Moravu do tragické historie dvou působivě kalibrovaných terezínských skladatelů. Překvapení a napětí roste každou hodinou. Česká filharmonie, chrastítko, poskytuje intuitivní podporu s čistým pentatonickým zvukem. Toto je nejživější koncertní deska, kterou jsem za celý rok slyšel.
Chcete-li si přečíst více od Normana Lebrechta, přihlaste se k odběru Slippedisc.com.
#ludwigvan
Získejte denní umělecké zprávy přímo do vaší schránky.
