Snad nejtragičtější z nich byl Erwin Schulhof, který před svou smrtí v nacistickém koncentračním táboře v roce 1942 vytvořil řadu překvapivě inovativních děl – včetně „Suite Dansante en Jazz“, kterou otevřel Downes. Suita o šesti větách je šest pohybů. Zemitý, pomalu hořící kousek z roku 1931, modrý v srdci, ale prodchnutý ostrými, divoce barevnými a často brilantními nápady, Downes mu dal fascinující čtení – možná více promyšlené než smyslné, ale velmi poutavé.
Navázala na něj Devět podobenství o Americe Franze Kafky Andre Singera, v němž se krátké pasáže z Kafkova záhadného románu z roku 1914 střídaly se stejně záhadnými a expresivními hudebními částmi – mistrovským dílem Singera (který byl ve 30. letech donucen odejít do exilu), který jako by zachytil Složitý, kafkovský svět, kde nic není takové, jak se zdá, Robert Řehák a Mary Fitzkow dodávají napsané segmenty s nadhledem.
Krásný román Jaroslava Žižka Sveta, který se proslavil zvednutím české morálky za 2. světové války, poskytl pár okamžiků slunečního světla, stejně jako pět studií Bohuslava Martina a Polky. Tyto krátké skladby, napsané v exilu (kde skladatel strávil velkou část svého života), jako by evokovaly svobodu Nového světa a nostalgii po Starém; Strhující pohled do srdce exilového skladatele.
Závěrečná práce na programu byla největší, ale nejméně uspokojivá. Erich Wolfgang Korngold byl zázrak a jeho Sonáta č. 2 E dur op. 2, kterou napsal, když mu bylo 13, je pozoruhodným úspěchem pro teenagera, technicky zdatného a ambiciózního ve všech směrech. Přesto se jedná o chraptivou show, plnou hrdinských úderů do prsou a hřmotných výbojů nahoru a dolů do klávesnice a ukotvená velkolepou útěchou, která se poněkud utápí v teenagerovském žalu. Downsová, která přiznala, že Korngold byla „novou láskou mého života“ – dala filmu vášnivý výkon, ale nejhlubší dojem zapůsobila její vize složitějších, jednodušších a nuančních děl.
Brooks je spisovatel na volné noze.
Obecný hudební guru. Vášnivý myslitel. Milovník popkultury. Vášnivý fanoušek zombie.
