DOHA, Irák (Associated Press) – Khari Hassan Kalou vykoukl z okna svého letu domů, když přistával v severním Iráku. Je to místo, o kterém on a jeho rodina doufali, že už ho nikdy neuvidí poté, co před dvěma měsíci odjeli do Běloruska, poháněni sny o novém životě v Evropě.
Pětatřicetiletý Kalou prosil o půjčky a utratil své úspory za osudnou cestu do běloruského hlavního města Minsku, první zastávky na cestě na Západ.
Jeho 30letá manželka Zina prodala svých pár majetku v hazardu, který nechal šestičlennou rodinu na několik dní uvíznout. V chladném lese na hranicích Běloruska a Polska. Nakonec se vrátili domů ve strachu, aby neohrozili život osmdesátileté Kalouovy matky.
Vše však prý udělají znovu, aby unikli svému zoufalému životu, který posledních sedm let strávili v táboře pro vysídlené. Alos jsou jezídové, náboženská menšina, která byla brutálně napadena militanty Islámského státu, když se v roce 2014 přehnala severním Irákem.
Extremisté z ISIS tehdy zaútočili na jezídské město Sindžár a okolní vesnice a zničili náboženská místa. Unesli a zotročili tisíce žen a dětí. Roky poté, co byly jejich životy roztrhány, se jezídové stále nemohou vrátit domů ani najít stovky žen a dětí unesených extremisty. Kalosův dům je v troskách.
„Kdyby nebylo mých dětí a mé mámy, nikdy bych se nevrátil, zůstal bych v tom lese za každou cenu, než abych se vrátil do tohoto stanu,“ řekl Kalou v pátek pro agenturu Associated Press z Campu. Carpatho. v guvernorátu Dohuk v irácké kurdské autonomní oblasti. Jeho matka vypadala slabá a po celou dobu rozhovoru spala.
Kalosové, včetně tří dětí ve věku 5, 7 a 9 let, se den předtím vrátili z Běloruska.
„Není to ani náš stan, zasáhla jeho žena.“ „Není kde vychovávat děti, žít.“
Region je považován za nejstabilnější část konfliktem zmítaného Iráku, přesto iráčtí Kurdové tvoří velkou skupinu mezi tisíci migrantů z Blízkého východu, kteří od léta do Běloruska cestují. I v prosperujícím severním Iráku rostoucí nezaměstnanost a korupce podporují emigraci a jezídská komunita trpěla zvláštními potížemi.
Stovky Iráčanů se ve čtvrtek vrátily domů z Běloruska poté, co se vzdaly nadějí na dosažení Evropské unie. K repatriaci došlo poté, co tisíce migrantů uvízly na hranici mezi Polskem a Běloruskem uprostřed rostoucího napětí mezi oběma zeměmi.
Rodina Kalouů byla mezi 430 lidmi, kteří se vrátili z Minsku do Iráku, z nichž 390 vystoupilo na mezinárodním letišti v Erbilu a pokračovalo v letu do Bagdádu.
Západ obvinil běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka z využívání migrantů jako pěšáků k destabilizaci Evropské unie v odvetě za sankce, které uvalil na svůj autoritářský režim po tvrdém zásahu proti domácímu disentu. Bělorusko popírá, že by plánovalo krizi, kdy migranti vstoupili do země od léta poté, co je vylákali na snadná turistická víza a poté se pokusili přejít do Polska, Litvy a Lotyšska, které jsou všechny členy Evropské unie.
Kalouovi nevadilo, kdyby se na jeho úkor měla hrát geopolitická hra, pokud by vyhnal svou rodinu z Iráku.
„Co když jsem pěšcem v něčí ruce, když mě vezmou do Německa?“ Řekl.
Od jejího vysídlení je rodina stále zoufalejší. Jejich stan vyhořel v červnu při náhodném požáru, který také zničil tábor šaría v Dohuku. Pokusili se vrátit do svého původního domova v Sindžáru, ale zjistili, že jejich domov je neobyvatelný.
V regionu také rostlo napětí mezi řadou soupeřících milicí, iráckými silami a členy Kurdské strany pracujících nebo Kurdské strany pracujících, rebelské skupiny, kterou Turecko zakázalo. Turecká letadla stále míří na členy Strany kurdských pracujících (PKK) na severu Iráku.
Poté se od přátel doslechl, že Kurdové našli cestu do Německa poté, co Bělorusko loni na jaře uvolnilo vízovou povinnost. Prosil svého bratra v Austrálii, aby mu převedl 9 000 dolarů na zaplacení objednávky pašeráků pro jeho manželku, tři malé děti a matku.
Ušetřil si také peníze z doby, kdy byl policistou – těžce vydělané peníze, protože byl jako jezíd diskriminován. Řekl, že jeho kolegové s ním odmítli jíst nebo sdílet pokoj. Požádal o přeřazení, ale jeho šéf řekl, že by to bylo možné pouze v případě, že by mu dal polovinu svého příjmu.
„K čemu je práce, když stále nestačí na to, aby uživila rodinu?“ Řekl o svém rozhodnutí rezignovat.
Kalos se v září vydal pozemní cestou do Istanbulu a následující měsíc podnikl lety do Minsku. Tam zamířili rovnou k polským hranicím. S dalšími dvěma iráckými rodinami se Kalosové prokopali pod hraničním plotem a ve tmě se dostali na druhou stranu.
Šli čtyři dny a hledali bod GPS, kde jim bylo slíbeno, že se s nimi setká auto a odveze je přímo do Německa.
Ale to se nikdy nestalo.
Čtvrtý den místo toho rodině Kalouů došlo jídlo, když se teploty v husté, vlhké džungli ochladily.
Polské úřady je našly a odvezly zpět přes hranice. Byli přijati táborem stovek imigrantů. Běloruské úřady rozdávaly nůžky na drát a protlačovaly migranty ostnatým drátem.
Polské úřady k jejich odražení použily vodní děla. Ale Kalou řekl, že to neodradilo běloruské úřady, které je bily a vyhrožovaly. Řekl, že křičeli: „Jděte (do) Polska!“
Manžel a manželka se však snažili přežít a shodli se, že nic není lepší než jejich život ve stanu.
Ale zatímco jeho matka bojuje o přežití, protože podmínky se zhoršují, Kalou hledá soucit běloruských úřadů. Bylo jim dovoleno vrátit se do Minsku vyhledat lékařskou pomoc.
Kalou slyšel, že irácká vláda souhlasila s bezplatným vrácením občanů. Obrátil se ke své ženě a zvážil své možnosti: vrátit se ke svému zoufalému životu v Iráku, nebo převzít odpovědnost, pokud jeho matka zemře.
Neochotně zapsali svá jména na seznam.
Jejich naděje se neztratila, řekl Kalou, když jeho pětiletá dcera Catharine zaryla tvář do jeho hrudi v táboře Carpatho.
Řekl: „Teď mám dvě priority. První je pořídit si vlastní stan. Za druhé se postavit na nohy a opustit tuto zemi. Tentokrát to udělám.“
„Pokud je toto můj poslední den na této zemi, strávím ho snahou opustit,“ dodal.
—-
Sledujte globální pokrytí migrace AP na https://apnews.com/hub/migration
„Student. Popkulturní ninja. Vášnivý expert na potraviny. Oddaný televizní geek. Twitteraholic.“
