Jan Avancemjer: Život v surrealistické perspektivě

Jan Avancemjer: Život v surrealistické perspektivě

Surrealistický filmař, známý svým průkopnickým využitím 3D stop pohybu vedle živé animace, ovlivnil Tima Burtona, Terryho Gilliama a další. Jeho filmy nikdy nebyly mainstreamové a jejich témata a vizuály se těžko interpretovaly. Avancheger vysvětlil svůj přístup k tvorbě filmu v rozhovoru pro Český rozhlas.

Jan ankvankmajer, Foto: Jindřich Nosek, CC BY-SA 3.0

„Při natáčení svých filmů nemám na mysli diváky. To by mohlo znít trochu zaseknuto. Ale ke všem svým dílům, ať už filmu, plakátu nebo cokoli jiného, ​​přistupuji jako k formě sebevyjádření. Takže musíte být naprosto originální, ne Můžete přemýšlet o tom, zda by se divákům ten film líbil a rozuměl jim. Myslím si, že od té doby, co jsem vyrostl v této komunitě a jsem součástí této civilizace, nejsem žádný jiný tvor než kdokoli jiný. , moje pocity a dojmy budou sdílet další lidé. Pravděpodobně ne všichni. Nikdy jsem netvrdil, že dělám filmy pro každého. “

Zájem Ankvankmajera o umění začal v mladém věku, když od svých rodičů dostal loutkové divadlo. Budoucí ředitel šel studovat na Školu uměleckých řemesel v Praze a loutkové oddělení Akademie dramatických umění. Zpočátku pracoval v divadle a dva roky působil jako režisér v Laterně magice v Praze. V roce 1964 natočil Švankmajer svůj první krátký film Poslední trik. V takzvaných normalizačních letech v 70. letech úřady a Vancouver nakonec zablokovaly výrobu filmů.

V roce 1983 získal jeho film „Dimenze dialogu“ ocenění na filmových festivalech v Annecy a Berlíně. Jeho první celovečerní film Alice (1987) získal mezinárodní uznání. Na počátku 90. let založili ankvankmajer a producent Jaromír Calista filmové studio Athanor v bývalém kině v malé bohémské vesnici Knoveez. Tam režisér provedl díla Fausta (1994) a Malého Otika (2000), která byla rovněž kriticky oslavována. Ve svých pozdějších pracích Švankmajer používal jedinečné animační techniky a pomocí živých herců vytvořil animované portréty. Videoeditor Jan Daňhel vysvětluje, v čem se styl animace českého filmaře liší od ostatních tvůrců.

READ  V centru pozornosti stojí Goran Dragic a bývalí hráči Bulls

Jan Dunhill, Foto: Thomas Vodnansky / Český rozhlas

„Má duchovní přístup. Věří, že každý předmět, kterého se někdo dotkne, má svou vlastní paměť a historii a že je možné tyto vzpomínky znovu vytvořit pomocí animace. Nedělá jen to, aby se postavy hýbaly: dodává jim energii v tom smyslu, že ožij a ukaž určitý skrytý život. “

S dobou běhu pouze 1 minuta je Meat Love (1989) jedním ze Švankmajerových krátkých filmů. Obsahuje dva syrové plátky masa, které se do sebe zamilují. Tančí a válejí se v mouce, než je smažou na pánvi. Jídlo se objevuje jako téma nejen v Švankmajerových šortkách, ale také v jeho celovečerních filmech. Režisér řekl Českému rozhlasu, co jídlo v jeho tvorbě představuje.

„Existují dvě úrovně neboli významy. První je, že jsem byl typ, který odmítal jíst. Dokonce jsem musel nějakou dobu sedět na invalidním vozíku, protože jsem byl příliš slabý na to, abych chodil. Nepřijali mě ve škole a moji rodiče mě poslali do „krmných táborů“, kde by nás přinutili. O jídle. Takže mám na této frontě nějaké osobní trauma. Na druhou stranu si také myslím, že jídlo je něco jako symbol toho spotřebitelská a kanibalská civilizace, která vše sežere, než se rozštěpí a vylučuje v podobě peněz. Proto jsou Ústa velkým detailem mých filmů – dokonce si vybírám herce podle jejich úst a očí. Ústa považuji za symbol agrese této civilizace. “

Adam Oha, Jan Avancemjer, Foto: Česká televize

Kritika moderní civilizace je přítomna ve všech Avancomjarových dílech, jak dokládá fotograf Adam Maya, který pracoval s režisérem.

„Svou práci používá jako platformu pro neustálou kritiku. Obdivuji jeho neúnavný styl a to, jak je vždy schopen upřímně vyjádřit to, co se lidé bojí říci. Jeho práce je velmi přímá a umožňuje tak kontemplaci. Naše civilizace je již založena o myšlenkách, které jsme si my lidé vytvořili, aniž bychom přihlíželi k základním a základním aspektům. Náš takzvaný vývoj nám umožnil pohodlně žít a nemyslet na duchovní věci ve světě snů a magie, který mnoho národů považovalo za nutné .

O inspiraci a kreativním stylu vankmajeru byly napsány celé knihy. V loňském roce byl uveden dokument o režisérovi s názvem Alchemical Furnace. Produkovalo jej česko-slovenské dokumentární duo Jan Dahel a Adam Ol’ha, kteří s českým režisérem spolupracovali na jeho filmu Insects z roku 2018. Dokument nabízí kreativní katalogy práce mvankmajera jako režiséra, animátora a umělce. Zdůrazňuje také osobnost režiséra.

V dokumentu Jan Avankiger hovoří o odrazu svého dětství ve svých filmech. Manažer měl jemnou, ale přísnou matku, která ho neváhala potrestat, když se choval špatně, a jednou ho přiměl klečet na struhadle. Pro budoucího filmaře to byl velmi silný smyslový zážitek, který se dostal do jeho díla. Adam může vysvětlit význam hmatu ve filmech Švankmajera.

„Dotyky používáme každý den, ale nesoustředíme se na ně jako na zrak nebo zvuk. Nedostatek znalosti dotyku může probudit nejen myšlenky člověka, ale i vzpomínky na určitou dobu v dětství, kdy člověk právě začíná poznávat okolní svět. Vankmajer si to chce uchovat. Cítí se do svých pozdějších prací, aby mu neustále připomínal jeho první setkání s různými věcmi. Celá jeho práce závisí na tom prvním okamžiku, a proto oslovuje tolik lidí a může generovat pocity, které nelze vykouzlit normální animací.

Jídlo, dotek, dětství a sny jsou hlavními tématy Švankmajerových filmů. Režisér Českému rozhlasu řekl, jak podvědomí konkrétně inspirovalo jeho širší tvorbu a film z roku 2010 Přežít život.

READ  Free Press Start 25. března

Jan Schwankmeyer ve filmu Přežít život, Foto: Česká televize

„Ve všech svých filmech používám specifickou logiku snů, která kombinuje realitu a nakloněnou realitu našich snů. Nikdy jsem však nenatočil film, který je přímo inspirován konkrétním snem. Místo toho použiji fiktivní postavu snů obecně (zde Přežít život) jsem použil konkrétní sen. Přišel ke mně a myslel jsem si, že by to mohl být film. Takže jsem přemýšlel o spiknutí, které by pokračovalo v tom, co začalo v mém snu, což jsem považoval za dost inspirující, celý film. Vždy jsem chtěl natočit film, ve kterém je sen tak propletený s realitou, že divák přestane vědět, který z nich je. Takže celý začátek filmu pochází. Z jednoho z mých snů. “

Vankmajerovy filmy získaly ohlas u kritiků a přilákaly diváky po celém světě. Možná vysvětlí, o čem věří, že jsou důvody tohoto mezinárodního úspěchu.

Mezinárodní sláva Jana Avankmeyera pramení ze skutečnosti, že jeho filmy mluví světovým jazykem. Nejde o vizuál a zvuky. Jeho práce se ponoří hlouběji a ponoří se do dětských zdrojů, které podnítí představivost. Používá to ve svých filmech. Osoba může snadno souviset se svým dětstvím bez ohledu na to, zda pochází z Japonska nebo Mexika. Samotný proces. Jeho filmy nemají žádný otisk konkrétní civilizace. Jedná se o kritiku společnosti, která se protíná s různými politickými systémy a jinými rozdíly. Proto je jeho jazyk univerzální a může fungovat i v Japonsku. “

Od výroby filmu Hmyz napsal Švankmajer dva romány. Dnes pokračuje v práci na obrovské sérii obrazů a začal točit nový film. Zaměří se na režisérův „šatník zvědavosti“ a řadu artefaktů, fetišů a dalších záhadných předmětů.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *