Matka dětí zachráněných po 40 dnech v amazonské džungli je požádala, aby odešli a našli pomoc, zatímco ona umírala.
Otec dětí Manuel Ranuck řekl, že Magdalena Mokotoiová přežila čtyři dny po havárii letadla.
Pan Ranock řekl, že jeho nejstarší dcera mu řekla, že je jejich matka vyzvala, aby „vypadli“ a zachránili se.
Sourozenci ve věku 13, devět, pět a jeden rok byli zachráněni a v pátek z lesa odletěli.
Byli převezeni do vojenské nemocnice v hlavním městě Bogotě, kde se jim dostává lékařské péče.
„Jediná věc, že [13-year-old Lesly] Vysvětlil mi, že její matka byla ve skutečnosti čtyři dny naživu.“
Než zemřela, jejich matka jim řekla něco jako: ‚Vy hoši, vypadněte odtud. Uvidíte, jakým mužem je váš otec, a on vám projeví stejnou velkou lásku, jakou jste projevili jemu.
Objevily se další podrobnosti o čase dětí v lese a jejich zázračné záchraně – včetně prvních věcí, které děti řekly, když je našli.
Jeden z členů pátracího a záchranného týmu, Nicolás Ordóñez Gómez, vzpomíná na okamžik, kdy objevili děti.
„Nejstarší dcera Leslie s malým v náručí ke mně přiběhla. A Leslie řekla: ‚Mám hlad‘,“ řekl veřejnoprávní televizi RTVC.
„Jeden z chlapců ležel, vstal a řekl mi: Moje matka je mrtvá.“ Řekl, že záchranáři odpověděli „pozitivními slovy, řekli, že jsme přátelé, a že nás poslala rodina.“
Pan Ordonez Gómez řekl, že chlapec odpověděl: „Chci chleba a klobásu.“
V novém videu zveřejněném v neděli na záchranu miminek se čtyři sourozenci zdáli vyhublí po týdnech, které strávili tím, že se starali sami o sebe v divočině.
Mokotoi a její děti cestovali na Cessně 206 do Araraquara v provincii Amazonas, do San Jose del Guaviare, 1. května, když zaznělo vzdálené varování kvůli selhání motoru.
Při havárii zahynula ona a dva z pilotů. Jejich těla na místě havárie našla armáda, ale děti zřejmě trosky přežily a zatoulaly se do deštného pralesa, aby našly pomoc.
Pohřešované děti se staly ohniskem masivní záchranné operace, do které se zapojily desítky vojáků a místních obyvatel.
Záchranáři děti vypátrali poté, co v lese objevili známky, včetně stop a okousaného ovoce.
Členové dětské společnosti doufali, že jejich znalost ovoce a dovednosti přežití v džungli jim dají větší šanci na přežití.
Načasování jejich utrpení znamenalo, že „les byl v sklizni“ a mohli jíst ovoce, které kvetlo, řekla Astrid Caceresová, prezidentka kolumbijského institutu rodinné péče.
„Student. Popkulturní ninja. Vášnivý expert na potraviny. Oddaný televizní geek. Twitteraholic.“