Extrémní horko tlačí Indii na pokraj „přežití“. Velkou součástí problému je také jedno zřejmé řešení

CNN
—

Když se toto léto indickým hlavním městem prohnalo úmorné vedro, Ramesh říká, že se cítil na omdlení, ale neměl jinou možnost, než pokračovat v dřině pod horkým sluncem, aby uživil rodinu.

„Teplo se stalo nesnesitelným,“ řekl CNN čtyřiatřicetiletý stavební dělník. „Ale nemáme na výběr. Musíme pracovat.“

Ramesh žije se svými rodiči, třemi bratry, švagrovou a třemi dětmi na přeplněném předměstí západního Dillí, města, které se v posledních letech dostalo na titulní stránky novin, kde hladina rtuti pravidelně stoupá na nebezpečnou úroveň.

S teplotami přesahujícími 40 stupňů Celsia (104 Fahrenheit) loni v červnu – zavíráním škol, ničením úrody a přetěžováním dodávek energie – z horka onemocnělo i jeho rodině.

Ramesh, který vystupuje pod jedním jménem, ​​říká, že si půjčil 35 dolarů – téměř polovinu svého měsíčního platu – od příbuzných, aby si koupil použitou klimatizaci pro svůj dům.

„Vydává hluk a někdy zvedne prach,“ řekl. Bez ní se ale neobejde.

Do roku 2050 bude Indie mezi prvními místy, kde teploty překročí hranici přežití. Podle klimatických expertů. Během tohoto časového období se očekává, že poptávka po klimatizacích v zemi vzroste devítinásobně a předčí všechna ostatní zařízení, podle nedávné zprávy. Nedávná zpráva Podle Mezinárodní energetické agentury (IEA).

Rameshova svízelná situace shrnuje paradox, kterému čelí nejlidnatější národ světa s 1,4 miliardami lidí: čím bude Indie teplejší a bohatší, tím více Indů bude používat klimatizaci. Čím více používají klimatizaci, tím je země teplejší.

Indie ročně vypouští přibližně 2,4 miliardy tun oxidu uhličitého (CO2). Data Sbírá Evropská unie – podílí se asi 7 % na celosvětových emisích. Pro srovnání, Spojené státy se podílejí 13 % na emisích oxidu uhličitého, přestože mají čtvrtinu indické populace.

To vyvolává otázku spravedlnosti pro klimatické vědce Často se ptaliMěli by lidé v rozvojovém světě nést náklady na snižování emisí, přestože patří mezi země, které jsou nejméně odpovědné za nárůst globálních skleníkových plynů?

Na nedávno skončených klimatických rozhovorech COP28 v Dubaji nebyla Indie na seznamu zemí, které podepsaly závazek snížit své emise z chladicích systémů. Premiér Narendra Modi v projevu na zahajovacím zasedání summitu řekl, že všechny rozvojové země by měly dostat „spravedlivý podíl na globálním uhlíkovém rozpočtu“.

Indie, jedna z nejrychleji rostoucích ekonomik světa, je však v první linii klimatické krize. Ocitá se v těžké situaci. Jak dokáže vyvážit svůj rozvoj a zároveň zajistit ochranu životního prostředí?

Velká část indické populace stále závisí na klimatizacích pro své fyzické a duševní zdraví. Tropičtější jižní oblasti země zůstávají horké po celý rok.

Za posledních pět desetiletí země zažila více než 700 vln veder, které podle statistik z roku 2021 zabily více než 17 000 lidí. Stay Extrémní počasí v časopise Journal of Weather and Climate Extremes. Jen v červnu teploty v některých částech země stoupají Vystoupila na 47 stupňů Celsia (116 F), zabila nejméně 44 lidí a způsobila stovky nemocí souvisejících s horkem.

Podle nedávné zprávy může Indie do roku 2030 představovat 34 milionů z 80 milionů předpokládaných celosvětových ztrát pracovních míst v důsledku tepelného stresu. Zpráva Světové banky V prosinci 2022.

To ohrožuje miliony lidí v zemi, kde více než 50 % pracovní síly pracuje v zemědělství. Vzhledem k tomu, že příjmy neustále rostou a jak roste počet obyvatel měst, rostlo vlastnictví klimatizací pozoruhodným tempem.

Spotřeba elektřiny v Indii z chlazení – včetně klimatizací a ledniček – vzrostla mezi lety 2019 a 2022 o 21 %, podle Mezinárodní energetické agentury. Dodal, že do roku 2050 celková poptávka Indie po elektřině z obytných klimatizací překročí celkovou dnešní spotřebu elektřiny v celé Africe.

Tento požadavek však také zhoršuje globální klimatickou krizi.

Stejně jako ledničky i mnohé klimatizační jednotky dnes používají třídu chladiv nazývanou fluorované uhlovodíky neboli HFC, což jsou škodlivé skleníkové plyny. Ještě problematičtější je, že klimatizace mají tendenci využívat velké množství elektřiny generované spalováním fosilních paliv.

Světové ekonomické fórum (WEF) odhaduje, že emise skleníkových plynů spojené s klimatizací – pokud nebudou pod kontrolou – mohou způsobit zvýšení globální teploty až o 0,5 °C do konce tohoto století.

Indie se nadále potýká s rozšířenou chudobou, přičemž utrácí miliardy na modernizaci dopravy a městské infrastruktury, přičemž čelí dlouhodobým výzvám, jak zlepšit životní úroveň.

Odborníci tvrdí, že snížení emisí souvisejících s chlazením by mohlo být vnímáno jako potenciální brzda hospodářského růstu země.

Během nedávného summitu COP podepsalo 63 zemí – včetně Spojených států, Keni a Kanady – závazek, že do roku 2050 sníží své emise z chladicích systémů o 68 %, spolu s několika dalšími cíli. Indie mezi nimi nebyla.

Navzdory tomu Brian Dean, vedoucí energetické účinnosti a chlazení ve společnosti Sustainable Energy for All, která pomohla vyvinout dohodu, uvedl, že Indie prokázala „důležité mezinárodní vedení v oblasti chlazení“.

„Ačkoli se ještě nepřipojila ke globálnímu závazku chlazení, bylo dosaženo významného pokroku v oblasti udržitelného chlazení na domácím trhu a mezinárodní partneři doufají, že Indie v budoucnu zváží připojení,“ řekl.

Podle Charty OSN z roku 2016 Kigaliho dodatekMnoho zemí včetně Indie postupně vyřazuje HFC a nahrazuje je alternativami šetrnějšími ke klimatu, jako jsou fluorované uhlovodíky nebo HFO.

Podobné tahy se osvědčily i v minulosti. Dodatek z Kigali je aktualizací Montrealského protokolu, který v 80. letech pomohl vyřadit ozon ničící chlorfluoruhlovodíky neboli CFC.

Podle Radhiky Khosla, odborné asistentky na Smith School of Enterprise and Environment na Oxfordské univerzitě, však země, které nemají přístup k adekvátnímu chlazení, potřebují pomoc s pokrytím nákladů na zlepšení energie.

„Chlazení je nyní na globální agendě,“ řekla. „Ale musí začít tvrdá práce, aby se zajistilo, že každý zůstane v pohodě, aniž by se přehřívala planeta.“

Výsadba stromů k absorbování slunečního světla, vodní plochy, nádvoří, které podporují chlazení a inteligentní ventilaci, patří mezi udržitelnější „strategie pasivního chlazení“, které navrhuje Khosla.

Dodala, že instalace stropních ventilátorů v budovách může snížit spotřebu energie domácnosti na chlazení o více než 20 %.

„Pokud budou opatření pasivního chlazení úspěšná, mohla by do roku 2050 snížit poptávku po chlazení o 24 %, ušetřit 3 biliony USD a neutralizovat emise skleníkových plynů odpovídající 1,3 miliardám tun oxidu uhličitého,“ řekla.

Indie také slíbila, že sníží poptávku po energii na chlazení o 20–25 % do roku 2038 v rámci svého akčního plánu pro chlazení oznámeného v roce 2019, přičemž se bude nadále zaměřovat na vývoj a implementaci nákladově efektivních řešení v souladu se svými ekonomickými cíli.

Dean to popisuje jako „jeden z prvních komplexních národních akčních plánů chlazení, které mají být vyvinuty globálně“.

Řekl, že je to „důležitý okamžik pro zdůraznění potřeby proaktivně a urychleně řešit růst poptávky po chlazení, včetně zemědělství, kde udržitelné chladicí řetězce mohou zabránit ztrátám potravin a zlepšit nutriční výsledky“.

Obnovitelná energie v Indii také roste rychleji než jakákoli jiná velká ekonomika a údaje ukazují, že je na dobré cestě ke splnění cílů snížení emisí, uvedla Leena Nandan, tajemnice indického ministerstva životního prostředí, lesů a změny klimatu.

Během summitu COP28 řekla novinářům, že Indie zůstává proaktivní při hledání klimatických řešení, i když není hlavním přispěvatelem krize.

„Pokračujeme v rozšiřování našich klimatických ambicí,“ řekla.

Ale indický boom klimatizace je patrný téměř ve všech městských koutech země.

Po celém hlavním městě jsou rozmístěny stovky stavenišť, kde dělníci dřou, aby postavili nablýskané výškové budovy, ve kterých bydlela rozvíjející se střední třída Nového Dillí.

Binta Anil Kumar, obchodník, který žije v Lajpat Nagar, rušné čtvrti na jihu Dillí, řekl, že si byl vědom škodlivých emisí vycházejících z jeho klimatizace a záměrně si koupil energeticky účinný model, který dokáže splnit jeho potřeby chlazení.

„I když vím, že používání klimatizací přispívá k vyšším teplotám, vím také, že nic jiného dělat nemůžu,“ řekl.

Kumar ale patří mezi ty nejšťastnější z těch, kteří si mohou dovolit dražší klimatizovaný model.

Ghasiram, 65letý dělník ze čtvrti Rohini v Dillí, zaplatil 36 dolarů dodavateli, aby pro svou rodinu zajistil použitou klimatizační jednotku. Ale to je víc, než vydělá za měsíc.

Ghasiram, který vystupuje pod jedním jménem, ​​řekl, že nevěděl, že emise z jeho klimatizace částečně ovlivňují teploty. Nese ale následky.

„Teplo se v průběhu let zhoršilo,“ řekl. „Když potřebuji jít ven do práce v horku, jsem nervózní. Raději nechodím.“