ECOWAS v krizi: Proč je jednotná fronta západní Afriky v troskách

Když se ministři západní Afriky sešli v nigerijském hlavním městě na další mimořádné schůzce, museli se divit, jaké další otřesy by mohly postihnout jejich region – jeho stabilita a politická soudržnost již dosahují bodu zlomu.

Zasedání Rady pro zprostředkování a bezpečnost Hospodářského společenství západoafrických států (ECOWAS) bylo svoláno k projednání oznámení vojenských junt v čele Burkiny Faso, Mali a Nigeru z minulého měsíce o jejich záměru stáhnout se z 15členného bloku. „nezpozdi se“.

Když však dorazili do Abuji, ministři se ocitli před zcela novou krizí, která byla přidána do jejich programu – rozhodnutí hlavy státu Senegalu Mackyho Salla odložit prezidentské volby na 25. února.

V pondělí, když četnické síly vyhnaly členy opozice z Národního shromáždění, jeho příznivci v parlamentu odhlasovali odložení voleb na 15. prosince.

To vyvolalo bouři protestů ze strany opozice a občanské společnosti, dokonce i kandidát vládnoucí strany, premiér Amadou Ba, se postavil proti rozhodnutí, které otřásá základy země, která byla dosud považována za jednu z nejodolnějších zemí západní Afriky. Demokracie s institucionálními kořeny.

V době, kdy civilně vedené členské státy ECOWAS potřebují udržet jednotnou frontu na obranu ústavního řádu proti vojenským režimům, které se přehnaly západní Afrikou od roku 2020, podnikl jeden z nejvýznamnějších demokraticky zvolených prezidentů regionu jednostranné kroky. Změnila pravidla.

Sall hodlá prodloužit svůj pobyt u moci o devět měsíců po oficiálním datu předání moci 2. dubna v možná zoufalé naději, že posílí naděje svého tábora na vítězství ve volbách, až nakonec odstoupí.

Mnozí si kladou otázku, zda je jeho konečným cílem vrátit se zpět ke svému slibu odstoupit a místo toho kandidovat na další funkční období.

ECOWAS se již snažilo udržet vážný tlak na vojenské vůdce v Sahelu – kteří posílili svou domácí podporu tím, že vylíčili regionální blok jako autoritářské sousedy podřízené Francii, bývalé koloniální mocnosti ve velké části regionu.

Přísné ekonomické sankce, které byly dříve uvaleny na Mali a nyní na Niger, poškodily jejich obyvatelstvo, zvýšily ceny a zároveň snížily dodávky klíčových dovozů, poškodily vládní finance a ohrozily výplatu mezd.

To však vyvolalo pouze lidovou nespokojenost, která posílila podporu pro vojenské režimy, alespoň v krátkodobém horizontu.

Zdá se, že měkká diplomacie – zprostředkování ze strany Toga, které si udrželo přátelské vztahy s vojenskými režimy, přestože je zemí ECOWAS – může dosáhnout průlomu, se zvěstmi o návrhu dohody o harmonogramu obnovení civilní vlády v Nigeru, omezeném na… Pouze na zemi. Pak náhle oznámila svůj odchod z bloku natrvalo.

Prozatímní hlava státu v Mali, plukovník Assimi Goita, se neobtěžoval navrhnout nový harmonogram voleb poté, co opustil svůj předchozí slib uspořádat volby tento měsíc.

Místo toho jeho režim tento týden jednoduše vydal nové prohlášení, v němž odsoudil sankce a zopakoval své odhodlání opustit regionální blok.

Jednou z nejkritičtějších výzev, kterým ECOWAS čelí, když se snaží vzdorovat a zvrátit vlnu převratů, jsou obvinění z pokrytectví nebo dvojího metru – blok mluví tvrdě, když vojáci převezmou moc od civilistů, ale zřídkakdy mluví nebo jedná s jakoukoli silou, když jsou zvoleni. Civilní vůdci organizují „ústavní převraty“ a mění nebo ohýbají pravidla, aby prodloužili jejich pobyt v úřadu – jako se to stalo v Guineji v roce 2020.

Toto není jediný příklad. V předchozím roce Togo schválilo ústavní dodatky, které umožnily prezidentu Faure Gnassingbé kandidovat na další dvě funkční období.

V sousedním Beninu byly všechny opoziční strany vyloučeny z parlamentních voleb a poté v roce 2021 byli dva z nejvýznamnějších opozičních prezidentských kandidátů před volbami zatčeni a později odsouzeni k dlouhým trestům odnětí svobody.

Na pozadí takových manipulací a zneužívání ze strany vlád vedených civilisty hrozí, že protokol ECOWAS z roku 2001 o „demokracii a dobré správě“ bude číst jako prázdná slova.

Mezi předními politickými činiteli bloku bylo široce uznáváno, že to podkopalo jeho morální vliv a příležitosti získat lidovou podporu pro snahy o nátlak na vůdce převratu, aby obnovili demokracii.

Proto bude její reakce na odložení senegalských voleb prezidentem Sallem tak důležitá.

Poté, co některé vlády členských států zablokovaly předchozí pokusy dohodnout se na maximálním počtu pouhých dvou prezidentských období v celém regionu, úředníci zkoumali další způsoby, jak zpřísnit pravidla, která by manipulaci s ústavou potrestala nebo jí zabránila.

Tyto změny však ještě nebyly dokončeny ani schváleny. Civilní vůdci ECOWAS tedy nyní musí pracovat s nástroji, které mají k dispozici – snad nejmocnějším z nich je tlak vrstevnických skupin, který je tradičně skutečnou silou v regionální politické kultuře západní Afriky.

Došlo k úspěchům.

Zprostředkování ECOWAS přesvědčilo vládu Sierry Leone, aby umožnila bývalé hlavě státu Ernestu Bai Koromovi – který čelil pochybným obviněním z napojení na neúspěšný pokus o převrat – odjet do Nigérie „ze zdravotních důvodů“.

V případě větších nebo vlivnějších států však Unii obecně chyběl diplomatický vliv a někdy i politická vůle k prosazení smysluplného a důsledného dodržování stanovených standardů demokratického vládnutí.

V reakci na naléhání režimů Nigeru, Mali a Burkiny Faso na vystoupení z Hospodářského společenství západoafrických států se čtvrteční ministerská schůzka zdržela hrozeb či uvalení dalších sankcí. Jen konstatovala, že junty nekonzultovaly pohyb se svými občany, a poté kladně zdůvodnila setrvání v bloku, aby společně spolupracovaly při řešení společných problémů, jako jsou klimatické změny, násilný extremismus, migrace a organizovaný zločin.

Tento odklon od konfrontace však pravděpodobně nezmění názory vojenských vůdců.

To představuje uznání ECOWAS, že obnovení regionální jednoty musí být dlouhodobou hrou, která závisí na znovuzískání dobré vůle a čekání na tlak obyčejných občanů v zemích Sahelu – včetně milionů, kteří žijí jako migranti, kteří se dlouho usadili na západě Sahelu. Africké země – aby se začaly cítit jako samy sebou.

To se však blíží uznání, že opětovné zavedení společných demokratických principů do Sahelu bude muset počkat na další den.

Řešení naléhavé nové hrozby pro demokracii v Senegalu nelze odkládat ani postupně zavádět. Země je základním kamenem Hospodářského společenství západoafrických států – a navzdory nedostatkům je její politický systém postaven na základních principech a institucích. Rizika jsou vysoká.

Velká část senegalské politické třídy a veřejnosti je naštvaná na prezidentovo odložení voleb.

Mnoho ústavních expertů trvá na tom, že prezident Sall a jeho parlamentní většina nemají ani zákonnou pravomoc změnit termín voleb nebo prodloužit mandát hlavy státu nad jeho dříve plánovaný konec 2. dubna.

Existuje také mezinárodní tlak: například výbor amerického Senátu pro zahraniční vztahy obvinil pana Salla z toho, že uvedl svou zemi „na nebezpečnou cestu k diktatuře“.

V tomto kontextu, pokud ECOWAS ustoupí od jasné obhajoby základních ústavních principů a místo toho se rozhodne pro mírný postoj vůči úřadujícímu civilnímu vůdci, který je „členem klubu“, bude ohrožena jeho již tak nahlodaná důvěryhodnost jako obhájce jakýchkoli sdílených demokratických principů. . V očích mnoha Západoafričanů byl těžce poškozen.

Paul Melly je konzultantem v programu Africa Program v Chatham House v Londýně.