Dokáže západní Balkán držet krok s vícerychlostní EU?

V dnešní složité geopolitické situaci se rozšíření EU vrátilo do centra pozornosti diskusí mezi evropskými lídry. Je však zřejmé, že vedení Evropské unie a zemí západního Balkánu mají odlišné názory. Zatímco Evropská unie si klade za cíl posílit svou pozici v probíhající geopolitické konkurenci nebo se snaží najít novou vizi budoucnosti, malé západobalkánské státy hledají příležitosti. Přidání břemene přístupových rozhovorů k EU k již tak nefunkčnímu politickému a ekonomickému systému by však mohlo být škodlivé.

Nedávná prohlášení evropských lídrů, včetně francouzského prezidenta Emmanuela Macrona a předsedy Evropské rady Charlese Michela, oživila diskusi o rozšíření EU a možnosti vytvoření vícerychlostní unie do roku 2030. Zatímco vícerychlostní EU nabízí flexibilitu a potenciální řešení, také vyvolává obavy z rozdělení a nerovnosti v rámci unie. Pokud bude západní Balkán dotlačen k prvnímu pohybu vpřed, může riskovat rozbití svých již tak nahlodaných systémů, než aby držel krok s vícerychlostní unií.

EU vícerychlostní

Skutečným dilematem není, zda pokračovat v procesu rozšiřování, ale spíše schopnost „Bruselu“ – byrokratů z Bruselu – udržet a obnovit důvěru v Evropskou unii jako ambiciózní projekt jednoty a prosperity.

Macronův návrh předložený v srpnu 2023 naznačuje, že by EU měla zvážit přijetí vícerychlostního přístupu ke své budoucnosti. Podle této vize by členské státy v různých fázích integrace postupovaly svým vlastním tempem, což by umožnilo větší flexibilitu v rozhodování EU a úsilí o rozšíření. Existují však otázky, zda tento přístup může dále narušovat křehkou důvěru.

Kdyby byla pro Brusel prioritou důvěra, nemuselo by dojít k brexitu, nemusela by existovat Visegrádská skupina (Polsko, Maďarsko, Slovensko a Česká republika) a euroskepticismus by nikdy nevzrostl a nedošlo by k vnitřnímu rozdělení . představovat výzvu. Z dnešního pohledu by si navíc někdo mohl přát, aby od roku 2008 byla přijata různá evropská geopolitická rozhodnutí ohledně Ruska, která mohla zabránit ruské anexi Krymu v roce 2014 a následnému řetězci událostí, které vedly k současné válce na Ukrajině.

Stejně tak EU nemohla bojkotovat jednání s Makedonskou republikou (která v roce 2019 změnila svůj ústavní název na Severní Makedonie), protože Bulharsko popíralo makedonský jazyk a národ. Absurdita zpochybňování existence makedonské menšiny v Bulharsku, a tedy i jejího práva studovat makedonský jazyk, je notoricky známá skutečnost, která přetrvává již deset let. Tato situace byla odsouzena v 17 rozsudcích vydaných Evropským soudem pro lidská práva ve Štrasburku, z nichž všechny dosud bulharský stát odmítl implementovat. V takovém kontextu, spíše než aby disciplinovala Bulharsko za jeho bezohledné chování, přišla EU se slavným „francouzským návrhem“, který podporuje reakční nacionalistickou šikanu ze strany mocnějších sousedů vůči jejich sousedům mimo EU.

Navíc jako první krok k budování důvěry by mohlo být užitečné, aby EU přestala používat politický termín „západní Balkán“. Tento přístup by prokázal respekt a oddanost jednotlivým zemím a umožnil by konstruktivní uznání nebo kritiku jejich úspěchů či nedostatků v reformním procesu. Rozšíření respektu by donutilo obě strany, aby se zapojily do hlubšího porozumění jejich jedinečným kulturám a podporovaly kooperativní řešení.

Zavedení vícerychlostní Evropské unie tedy může být složitým a kontroverzním procesem. Identifikujte, které země mohou postupovat nejrychleji a za jakých okolností mohou vést k neshodám a napětí mezi členskými státy. Navíc to nemusí inspirovat politiky z kandidátských zemí k tomu, aby při provádění reformních procesů podstupovali politická rizika, protože se mohou nenápadně zapojit do prázdné rétoriky bez hmatatelných výsledků. Kritickým dilematem zůstává, zda je Evropská unie schopna účinně řešit tento velký problém.

Mobilita na západním Balkáně: cesta vpřed

Proces rozšiřování Evropské unie se nachází v klíčovém bodě. V důsledku toho musí země západního Balkánu posunout své priority od neúnavného usilování o členství v EU k posilování svých politických a ekonomických systémů.

V krajině matoucích dvojích standardů, kde EU umožňuje, aby se do vyjednávacího procesu vkradly historické a nacionalistické otázky, místo aby se zaměřovala na demokratické a ekonomické reformy, musí západní Balkán obrátit svou pozornost dovnitř. Jejich úsilí by se mělo zaměřit na to, čeho mohou dosáhnout nezávisle, spíše než spoléhat pouze na Evropskou unii nebo Spojené státy při poskytování poradenství a pomoci.

Slibným výchozím bodem je řešení politické nestability odstraněním etno-nacionalistické rétoriky, restrukturalizací ekonomického systému a zřízením flexibilních státních institucí bez politizace a korupce. Taková opatření jsou nezbytná pro navození důvěry ve vládnutí. Je nutná změna paradigmatu, přechod od směrnic shora dolů k iniciativám zdola nahoru. Úspěšná navigace v nejisté budoucnosti závisí na novém přístupu založeném na třech hlavních principech: pragmatismu, respektu a meritokracii.

Pragmatismus: posílení odolnosti státu

Vzhledem k tomu, že vyhlídka na rozšíření EU se odkládá, musí země západního Balkánu zvážit, co mohou udělat nezávisle. Očekávání zahraniční pomoci, včetně finanční podpory, vyžaduje posílení jejích vnitřních základů: udržitelná politická stabilita a konkurenceschopná ekonomika. Za spolehlivé partnery je lze považovat pouze tehdy, když projeví svou vnitřní sílu. Tato samostatnost může přimět Evropskou unii, aby přehodnotila svůj postoj k rozšíření.

Neoliberální ideologie obhajuje toleranci. Zkušenosti však ukázaly, že samotná tolerance podporuje nestabilitu v multietnických společnostech, jako je západní Balkán. Tolerance znamená: „Možná tě nemiluji, ale budu tě tolerovat.“ V etnicky odlišných prostředích jakýkoli prostor pro etnickou exkluzivitu plodí separatismus a etnonacionalistickou politiku. Tolerance posiluje mylné vnímání a nepodpoří vzájemné porozumění kulturním rozdílům. Místo toho podporuje jedinečnost. Na druhé straně respekt přesahuje etnické rozdíly a podporuje skutečnou spolupráci a spolupráci směrem k prosperující budoucnosti.

Princip zásluhovosti může vést k odstranění výlučnosti, která je některým etnikům často přiznána, protože odpovědnost má přednost před privilegii v rámci státu. Meritokracie může působit jako katalyzátor kulturního pluralismu a řídit transformaci politické a organizační kultury. Reforma politické kultury má prvořadý význam. Aby se jednotlivci stali politiky, musí mít spíše státní mentalitu, vzdělání a znalosti, než mít otrocké ambice v naději na získání finančního zisku nebo postavení ve státě. Tento posun v politické kultuře umožní dosazení kvalifikované pracovní síly do státních institucí, podpoří rovné příležitosti a prolomí začarovaný kruh stranické kontroly nad těmito institucemi, která udržuje korupci. V důsledku toho se zlepší mezietnické vztahy, protože multikulturalismus spíše podněcuje otevřený dialog o sdílené odpovědnosti než požaduje etnickou exkluzivitu.

Stručně řečeno, tím, že přijmou meritokracii, realismus a respekt, mohou naplánovat cestu k vnitřnímu rozvoji, odolnosti a lepším mezietnickým vztahům. Je odpovědností zemí západního Balkánu, aby proaktivně utvářely svou budoucnost v vyvíjejícím se geopolitickém prostředí.

*Akademik na TOBB ETU a senior konzultant v RINK Institute v Lublani, Slovinsko