Chorvatská cesta do Evropy – CGTN

Poznámka redakce: Zvonimir Stupek je profesorem na Capital Normal University v Pekingu a stipendistou Záhřebské školy ekonomie a managementu se specializací na historii a současné dění Číny a jihovýchodní Evropy. Je autorem knihy Revolucionáři, revizionisté, ideologové, psi a šílenci: Čína a Jugoslávie v letech 1948 až 1971 (2022). Článek odráží názory autora a ne nutně názory CGTN.

Tento Nový rok je pro Chorvatsko obzvláště významný. Toho dne, poté, co se Chorvatsko stalo 27. členem schengenského prostoru a 20. členem eurozóny, dokončilo Chorvatsko svou desítky let dlouhou cestu za řádným členem Evropské unie. Od 1. ledna 2023 již jako součást schengenského prostoru neexistuje kontrola nad zbývajícími hranicemi mezi Chorvatskem a jeho sousedy v EU, takže jihovýchodní hranice Chorvatska je hranicí EU. Tím, že Chorvatsko oficiálně vstoupilo do eurozóny ve stejný den, také přijalo euro jako svou měnu, čímž se těsněji připojilo k měnové a fiskální politice EU.

Cesta Chorvatska do Evropské unie byla dlouhá a v mnoha ohledech jedinečná. Kromě Řecka bylo Chorvatsko jediným případem rozšíření EU, který nezahrnoval skupinu zemí. V lednu 2007 bylo například Bulharsko spolu s Rumunskem přijato za člena Evropské unie, zatímco v květnu 2004, v jeho nejširším rozšíření, Kypr, Česká republika, Estonsko, Maďarsko, Lotyšsko, Litva, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko se stalo členy EU.

Chorvatsko je také „zvláštním případem“, protože bylo první zemí, která musela projít zvláštním procesem hodnocení na základě rostoucích požadavků na regionální spolupráci a politickou a hospodářskou transparentnost, jak je stanoveno v dohodě o stabilitě a přidružení (kterou Chorvatsko podepsalo v říjnu 2001).

Mezi další země a regiony, které budou Chorvatsko na této cestě následovat, patří Albánie, Bosna a Hercegovina, Kosovo, Černá Hora a Severní Makedonie a budou politickou (EU) regionální kategorií tzv. západního Balkánu.

Konečně, od přijetí do EU v červenci 2013 – téměř deset let – si Chorvatsko stále drží titul poslední země, která vstoupila do EU, což se každým rokem ukazuje jako silnější a žádanější „model“. Sousední kandidáti západního Balkánu.

Ani cesta Chorvatska do Evropské unie nebyla hladká. Vzhledem ke složitosti spolupráce Chorvatska s Mezinárodním soudním dvorem v Haagu při vyšetřování stíhání válečných zločinů, na které dohlížela bývalá hlavní žalobkyně dvou mezinárodních soudů OSN pro trestní právo, Carla del Ponte, trvalo asi tři roky. vyjednávat o kandidatuře začít na prvním místě. Dalších šest let potřebovalo Chorvatsko, aby získalo oficiální „status kandidáta“, během nichž Chorvatsko čelilo mnoha dalším výzvám.

Největším problémem přicházejícím ze zahraničí byla nevyřešená otázka společné hranice Chorvatska se Slovinskem, která, dokud se obě země nakonec nedohodly na řešení svévolným mezinárodním soudem, vedla k celoroční „blokaci“ Slovinska pro kandidaturu Chorvatska do EU. jednání.

Chorvatsko se zevnitř potýkalo s řadou korupčních případů, které nakonec svrhly chorvatskou vládu, včetně bývalého premiéra Iva Sanadera. Kupodivu, a možná i poněkud zábavně, tyto záležitosti vyšly najevo poté, co stejná vláda zavedla tolik protikorupčních zákonů, které uspokojily nominační požadavky EU na politickou a ekonomickou transparentnost.

A konečně, cesta Chorvatska do Evropské unie má zajímavý historický rozměr. Hovoříme-li z perspektivy omezené pečlivě utvářeným historickým vyprávěním, kolem kterého se v 90. letech formovala chorvatská identita, není vstup Chorvatska do EU ničím jiným než jeho konečným návratem do Evropy po 100 letech, kdy bylo vyloučeno buď ničivými válkami, nebo dvěma válkami. Pokusy o vytvoření Jugoslávie.

Jiné stejně úzké výpovědi naznačují, že vstup Chorvatska do EU lze považovat za důkaz, že „Chorvaté“ nemohou samostatně vystoupit. Protože poté, co byly „Chorvatské země“ téměř 1000 let ovládány západními mocnostmi, jejich apetit se v období po 1. světové válce nezmenšil. Chorvatsko neaspirovalo na suverenitu a nezávislost, ale hledalo útočiště před Evropou v multietnické Jugoslávii na Balkáně.

Později, jakmile to dvakrát nefungovalo, se Chorvatsko v 90. letech odtrhlo od Jugoslávie krvavou válkou, jen aby se rychle vzdalo své těžce vydobyté nezávislosti ve prospěch jiného „pána zvenčí“ – Evropy, samotné entity, o kterou se pokusilo. uniknout před stoletím.

Ať už si vybereme jakýkoli příběh, ať už tyto dva nebo cokoli jiného stojí mezi nimi, Chorvatsko, jako malá země s přibližně 3,8 miliony obyvatel, známá především díky úspěchům svého cestovního týmu a národního fotbalového týmu, na Nový rok v politické a finanční oblasti. a právních podmínek, plně se stát součástí Evropské unie.

Pro Chorvaty, kteří jsou již zvyklí cestovat a pracovat v Evropské unii (od roku 2013 migrovaly do zemí EU statisíce Chorvatů za zdravými pracovními příležitostmi), je největší novinkou přijetí eura jako nové oficiální měny.

Ani to by se však nezměnilo v žádnou dramatickou změnu, protože chorvatská ekonomika byla na euro ve všech ohledech kromě formální ekonomiky dobře zvyklá, stejně jako tomu bylo před eurem zvyklým na německou marku.

I když z ekonomického hlediska přijetí Chorvatska do Schengenského prostoru a eurozóny nepřinese Evropské unii žádné rozhodující ekonomické změny, do určité míry to napomůže ke sjednocení území Evropské unie, vyřešení řady bezpečnostních otázek, popř. nejdůležitější je donutit Evropskou unii, aby přitahovala více pozornosti k Evropské unii. Měkké břicho – „Západní Balkán“.

(Pokud byste chtěli přispět a mít konkrétní odborné znalosti, kontaktujte nás na adrese [email protected]. Pokračovat @zaměstnanec na Twitteru, kde najdete nejnovější komentáře v sekci Názory CGTN.)