V Vojenské technické muzeum v LisaniStřední Čechy, koordinátor Podplukovník Jan Fedosiev je obklopen „českými ježky“.
„Je to ocelový protitankový závěs. Byl vyroben k odrážení tanků a obrněných vozidel té doby. Jeho vývoj začal v roce 1935 nebo 1936, kdy už Němci měli první, druhý a třetí tank, a vznikl k odrážení takové tanky. Bylo to vyzkoušeno a testováno – a začala se plná výroba.“ V roce 1937 a pokračovala v roce 1938.
Pro pohraniční opevnění v Československu bylo vyrobeno až 200 000 ježků, kteří měli mladou republiku chránit před nepřátelskými sousedy.
„S nápadem přišel major František Kasik. V roce 1935 nastoupil do nově vytvořeného Ředitelství opevňovacích prací. Posláním této agentury tehdy bylo budování polních opevnění podél hranice. Cílem byla obrana našich hranic s sousední země, s nimiž Československo nemělo žádné vztahy „Dobrá diplomacie s ní. Nejprve to znamenalo Německo – a pak Rakousko, Polsko a Maďarsko.“
Systém československé ochrany hranic však nebyl nikdy dokončen – to, co bylo instalováno, se stalo nadbytečným s okupací Sudet nacistickým Německem po Mnichovské dohodě z roku 1938.
Překážky, které připomínají větší verze staré hračky Knucklebones, však využívaly země jako Sovětský svaz při obraně tanků během války. Pokračuje podplukovník Jan Fedosiev.
„Českým ježkem se inspirovaly i jiné země. Sovětský svaz na něj navázal a vyráběl ježky vlastní, buď ve stejném tvaru jako my, nebo si vytvářel vlastní improvizované ježky – například z kolejí. Pořád to ale byla stejná filozofie protitankové překážky, pokud by byly zasaženy dělostřeleckou palbou, mohly být otřeseny, ale zůstaly stabilní.Byly velmi účinné ve městech, kde dva nebo tři mohli pomoci bránit ulici.
Používaly se i během studené války, například jako jeden prvek při obraně Berlínské zdi. Byly také rozmístěny podél československých hranic se západním Německem a Rakouskem.
O desítky let později se čeští ježci stále osvědčují. Například na začátku rozsáhlé ruské invaze v roce 2022 byli místní obyvatelé na Ukrajině údajně překážkou pro útočníky. Tento vývoj zaznamenal i podplukovník Jan Fedosiev z Vojenského technického muzea v Lisanyi.
„Podle toho, co jsem viděl, bylo použito mnoho protitankových překážek, ať už sériově vyráběných nebo improvizovaných. Pravdou je, že jsou jednoduché, ale také účinné – a inspirace je vidět. Mám pocit, že ne vždy ježci jako takoví, ale něco velmi podobného z materiálů.“ Různé.
