Česká republika oči odchod z Číny 16+1 investiční klub | Funkce

Praha, Česká republika Česká republika zvažuje odchod z čínské investiční platformy 16+1 pro střední a východní Evropu.

Tento krok může být posílením vládního závazku znovu prosadit západní orientaci Prahy, ale také riskuje politický a ekonomický neúspěch ze strany Pekingu.

Usnesení vyzývající zemi k vystoupení z mechanismu 16+1 se dostalo na ministerstvo zahraničí a vládu ČR poté, co je v polovině května jednomyslně schválil zahraniční výbor parlamentu.

Není pochyb o tom, že ministr zahraničí Yan Lipavsky, dlouholetý čínský jestřáb, je pro návrh. Tvrdí, že i přes velké sliby Česko zaznamenalo málo investic.

„Klíčové iniciativy vzorce 16+1 – ekonomická diplomacie, přísliby masivních investic a oboustranně výhodného obchodu – nebyly splněny ani po deseti letech,“ uvedl v komentářích zaslaných Al-Džazíře prostřednictvím mluvčího.

Zdůraznil, že tato „nerealizovaná očekávání nás vedou k přehodnocení naší účasti“.

Platforma, která byla spuštěna v roce 2012, měla zajistit Pekingu politický a ekonomický vliv v rámci Evropské unie, uprostřed návrhů, že pro postkomunistické země střední a východní Evropy budou následovat masivní investice a obchod.

Bylo však doručeno jen málo, což vedlo ke stížnostem, že sliby o zbrusu nových silnicích a mostech se staly setkáními a fóry.

Někteří čeští představitelé rádi poukazují na to, že investiční toky z Tchaj-wanu jsou větší než z Číny.

To vedlo k odsouzení platformy jako „zombie“. Litva vyzvala, aby byla vytažena z bídy, když se loni stáhla, a tvrdila, že Čína používá mechanismus k rozdělení Evropy.

politické gesto

Přestože někteří čeští představitelé platformu stále vnímají jako „způsob, jak udržet bilaterální vztahy s Čínou“, i když to téměř nefunguje, řekl Al-Džazíře programový ředitel Středoevropského institutu asijských studií Richard K. Turksani.

Řekl, že řeči o odchodu jsou „politickým gestem“ a součástí dlouhého vnitřního boje o zahraniční politiku.

Český prezident Miloš Zeman, přestože je členem Evropské unie a NATO, se léta snaží Prahu přiblížit Číně a Rusku.

Populistickou hlavu státu však oslabil nedostatek investic a také několik diplomatických sporů s Pekingem a Moskvou v posledních letech.

Vztahy s Čínou dosáhly nových minim před dvěma lety, když úředníci v Pekingu pohrozili, že Češi „zaplatí vysokou cenu“, když v roce 2020 vedl delegaci na Tchaj-wan předseda Senátu Miloš Westersel.

„Čína nebyla vnímána jako spolehlivý partner,“ řekla od té epizody Al-Džazíře Ivana Karášková, expertka na čínskou politiku z Asociace pro mezinárodní otázky, pražského think-tanku.

K úplnému odmítání Východního Zemanova sympozia dochází od loňského listopadu, kdy se k moci dostala vláda středopravého premiéra Petera Fialy, která se zavázala potvrdit západní orientaci České republiky.

Tuto agendu jen urychlila ruská invaze na Ukrajinu.

„Současná česká vláda oznámila svůj záměr přezkoumat a přezkoumat naše vztahy s Čínou,“ řekl Lebavský. „Náš přístup 16 + 1 je součástí tohoto procesu.“

málo co ztratit

Ministr zahraničí Lipavský na otázky o možných důsledcích nereagoval.

I když je 16+1 úplně mrtvých, Peking je podobnými urážkami pověstný a někteří členové české vlády se zdají být ostražití. Za zmínku stojí, že Fiala se alespoň zdržel veřejné debaty.

Proto rozhodně neexistuje žádná záruka, že vláda bude s rozhodnutím souhlasit, shodují se analytici, protože vládní úředníci jsou si dobře vědomi odporu, kterému Litva od svého odchodu čelila.

To také vyvolalo otevření kanceláře zastupující tchajwanskou vládu ve Vilniusu, že Čína přerušila ekonomické vazby s Litvou.

Vzhledem k tomu, že česko-čínské vztahy jsou však po návštěvě oficiální české delegace na Tchaj-wanu již ve špatném stavu, stejně jako český zákaz účasti Číny ve veřejných soutěžích na výstavbu 5G sítí nebo nových jaderných elektráren, Číňané jestřábi v Praze podobné hrozby odmítají.

A navzdory platformě 16 + 1 je mezi oběma zeměmi stále velký obchodní deficit, řekl Lebavsky. Česká republika tedy podle něj nemá moc co ztratit.

Podporují ho další vysocí členové vlády.

„Pokud jde o odpor, není se čeho obávat, protože vztahy jsou již ve špatném stavu,“ řekla Al-Džazíře předsedkyně parlamentu Markéta Bikarová Adamová a lídr aliance Top 09. Mezitím některé české firmy už Čínu kvůli zhoršujícímu se trhu opouštějí.

Jiní poukazují na to, že zatímco Česká republika je příliš malá na to, aby obtěžovala Peking, pokud se zapojí do politické nebo hospodářské soutěže, Evropská unie – druhý největší obchodní partner Číny – na to určitě vliv má.

„Odveta proti Číně je možná, ale není jasné, co to bude ve skutečnosti obnášet, a jestli Peking, který už má problematické vztahy s Evropskou unií kvůli svému ekonomickému nátlaku na Litvu, bude pravděpodobně dále eskalovat,“ řekla Karásková.

Umístění značky

Některé věci však varují, že to není tak jednoduché. Poznamenali, že Čína bojkotovala nejen přímý dovoz z Litvy, ale také veškerý dovoz obsahující litevské komponenty.

To činí z Německa, jehož průmyslové dodavatelské řetězce se táhnou po střední a východní Evropě, jasný cíl. Vzhledem k tomu, že německý export do Číny v loňském roce činil přibližně 100 miliard eur (107 miliard dolarů), Čína doufá, že její sankce přesvědčí největší politickou a ekonomickou mocnost EU, aby Vilnius zatáhla do čáry.

Stejně tak je odhalena Česká republika, jejíž malá a otevřená ekonomika je více závislá na službách německému průmyslu.

„Myšlenka, že obchodní vztahy mezi Českou republikou a Čínou jsou čistě bilaterální, pochází z 20. století,“ řekl Turkshani.

Bylo konstatováno, že takové globální sítě vyvolávají pro EU nepříjemné otázky, zvláště když blok je zaneprázdněn zdůrazňováním důležitosti jednoty tváří v tvář ruské agresi proti Ukrajině.

„Litevský případ nutí EU, aby si vybrala mezi tolerováním čínské politiky na ochranu svých obchodních zájmů nebo obranou malého členského státu, který není schopen postavit se Pekingu bez podpory ostatních členských států,“ Řekl Herbert Dieter, vedoucí pracovník Německého institutu pro mezinárodní a bezpečnostní záležitosti.

Pokus Čechů vystoupit z klubu se tak jeví jako nevýznamný a mohl by poskytnout EU příležitost upustit od důležitého geopolitického ukazatele.

Politolog Ivan Krastev se nedávno zeptal, zda by Evropská unie, tváří v tvář ruské invazi na Ukrajinu, mohla brzy začít chápat, že její politika využívání obchodu s autoritářskými režimy jako prostředku k podpoře demokracie a spolupráce selhala.

Zdá se však, že je málo optimismu, že se masa pravděpodobně změní. „Jsem si jist, že Evropská unie již vyvíjí diplomatický tlak na Prahu, aby zabránila provokovat Peking,“ řekl Turksani.