Češi ztrácí půdu pod nohama

Češi ztrácí půdu pod nohama


Česká krajina je krásná, ale erodovaná  Foto: Vít Bohanca, Radio Prague International

Zelená tráva, zvlněné kopce, klikaté potůčky – malebná krajina Českomoravské vrchoviny je pohledem pro bolavé oči. Zemědělství v této hornaté oblasti není tak výnosné, a proto není tak intenzivní jako v jiných částech České republiky. Nejsou zde velké průmyslové komplexy, které by znečišťovaly ovzduší a znečišťovaly půdu. Překvapivě je tu však další problém: eroze. Profesor Michael Komárek z České zemědělské univerzity v Praze, přední český odborník na geochemii, vysvětluje:

Myslím, že největším problémem půdy u nás je eroze. Není to kvůli průmyslu, ale spíše zemědělství. Máme velmi velké pozemky. Naštěstí existuje alespoň limit: pole s jednou plodinou nemůže být větší než 30 hektarů. Do roku 2021 neexistoval žádný limit a pole byla obrovská, a proto rychleji erodovala. V půdě je nízký obsah organické hmoty. Česká republika na střeše Evropy. Všechny srážky, které se dostanou do půdy, ale pak protečou povrchovou vodou a odtečou do sousedních zemí, musí zůstat odnášet miliony tun ornice.“

Foto: Barbora Náumková, Radio Prague International

Profesor Komárek také uvádí, že více než 70 procent orné půdy v České republice pronajímají drobní pronajímatelé, zpravidla velkým zemědělským firmám. Sám jsem byl jedním z nich. Jedné takové firmě pronajímám asi dva a půl akru. Platí mi poměrně malý poplatek a nemám pocit, že bych měl nějakou moc nad tím, co firma pěstuje a jak využívá můj malý kousek země.

READ  EU schválila český plán na dekarbonizaci průmyslu ve výši 2,5 miliardy eur

Samozřejmě existují zákony a předpisy o tom, jak lze půdu využít ke snížení eroze. Ale upřímně řečeno, velké agrobyznysy jsou především společnosti s obrovskou lobbistickou silou a není žádným tajemstvím, že se jim daří ohýbat pravidla, aby maximalizovaly své zisky. Nyní však existuje i pro nás malé vlastníky způsob, jak zkusit získat alespoň trochu větší kontrolu nad svým majetkem.

Foto: Jitka Cibulová Vokatá, Český rozhlas

Martin Markus je starostou mého rodného města Har nad Sázavou. Město má sto hektarů nebo 250 akrů polí, a přestože se v minulosti místní správa cítila bezradná při řešení zemědělského podnikání jako já, nedávno změnila strategii.

Foto: Lucie Suchánková Hochmanová, České vysílání

„Začali jsme spolupracovat s organizací Partnership a zapojili jsme se do jejich projektu Živá půda. Bezplatně radí jak jednotlivým vlastníkům, tak obcím. Jejich právníci se dívají na nájemní smlouvy mezi pronajímatelem a zemědělskou společností, aby se ujistili, že nedají pronajímateli To je pro nás jako město velmi důležité, protože jsme ze zákona povinni využívat jakýkoli obecní majetek k nejlepšímu prospěchu všech našich obyvatel. protierozní postupy.

Druhá část jejich služeb je v terénu.Na pole se sami přijedou podívat odborníci, odeberou vzorky a analyzují půdu, formálně posoudí její kvalitu a zda nehrozí eroze Využití betonového pole se musel změnit a jak.“

READ  Český regulační orgán potvrdil, že zákaz výherních automatů v Praze nyní platí
Photo: Pavel Pavlas,  Czech Radio Foto: Pavel Pavlas, Český rozhlas

Existuje řada věcí, které mohou velcí vlastníci pozemků udělat, aby pomohli půdě lépe zadržovat vodu, říká Martin Markus, i když se tyto kroky nemusí na první pohled zdát relevantní:

„Dobrým příkladem je obnova původních hliněných cest nebo cest, které rozdělovaly malá políčka před násilnou kolektivizací za komunismu. Působily jako přirozené překážky eroze a pomáhaly udržovat zdravou biodiverzitu v oblasti. V zemských záznamech jejich přítomnost nikdy nepřestala.“ ale v roce V reálném životě byly zorány a staly se součástí okolních polí. V důsledku toho se tato velká pole stala náchylnější ke ztrátě úrodné půdy během silných dešťů.

Čtyři takové silnice nebo spíše tratě jsme již zrenovovali a na další plánujeme začít pracovat ještě letos. Podél ní vysazujeme původní druhy dřevin, abychom vytvořili přirozený stín. Kromě toho, že zlepšují kvalitu krajiny a slouží jako bariéra proti erozi, mají jakousi „sociální“ roli. Pomáhají učinit venkov „uživatelsky přívětivější“ pro turisty a obecně pro lidi, kteří chtějí relaxovat v přírodě.“

Obrázek: SplitShire, Pixabay, licence Pixabay

Opustil jsem starostu Martina Marcuse a vydal se na procházku po jedné z vlnitých venkovských cest. Jasně, je to roztomilé a zábavné. Není to ale jen kapka v pověstném moři? Mohou takové místní iniciativy skutečně něco změnit? Tuto otázku jsem položil jinému vědci, tentokrát z Univerzity Karlovy. Vojtěch Kotecký pracuje v jejím Centru pro životní prostředí:

READ  Plzeň Guardians vs United - Předpověď Dream11
Photo: Petra Kopásková,  Tomáš Chrástek,  Czech Radio Foto: Petra Kopášková, Tomáš Krustek, Radio Česko

Samozřejmě, že ne. Příklad města, které se stará o svá pole, je skvělým příkladem zásady: „Mysli globálně, jednej lokálně.“ Pokud jde o půdu, nejdůležitější věci se dějí v našem okolí. Je to místní zdroj. je v naší zemi mnoho vesnic a malých měst, kde si lidé uvědomují, jak je půda důležitá, a chápou, že je potřeba ji dobře využít. Pole kolem nich jsou častěji obdělávána vzdálenou firmou a jsou vlastněna někým, kdo už tam nebydlím.“

A není času nazbyt:

Foto: Radio Prague International

„Naše pole ztrácejí ornici, kterou každý rok odlétá rychlostí 2 miliony plně naložených kamionů. Zvrátit tento trend bude trvat desítky, ne-li stovky let. Musíme ale věnovat pozornost i druhému největšímu problému, kterým je není tak zřejmé, což je složení samotné půdy. Ztrácí organickou hmotu – neboli humus – což ji činí ornou a pomáhá ji udržovat vlhkou.“

Vypořádat se s problémem eroze zkrátka nebude snadné, ale pokud si Češi chtějí zachovat svou úžasnou krajinu, musí změnit způsob, jakým ji využívají.