V Micah Temple ve Washingtonu se nový prezident synagogy v sobotu připravoval na svou povinnost informovat členy shromáždění o běžných záležitostech, když se zastavil a nadechl se, zjevně absorboval vážnost okamžiku. Pak promluvil.
„Jsou to jen reklamy a začínám být emotivní,“ řekl Brent Goldfarb, než se chytil.
Pro mnoho amerických Židů, kteří se v tento den zúčastnili bohoslužby, bylo potřeba zpracovat spoustu emocí. Hrůza, smutek, vztek a vzdor. Strach o blízké, o nevinné životy uprostřed, o budoucnost. Pouhá váha toho všeho se zdála ohromující.
Takže to, že byli spolu, bez ohledu na jejich individuální přesvědčení, jim přineslo určitou míru útěchy.
„Musel jsem vypadnout ze svého domu a být se svou komunitou,“ řekl. Isabel Hochman, 23, která se v sobotu ráno zúčastnila šabatové mše v Kongregaci Rodeph Sholom na Manhattanu.
„Viděla jsem, že se Židé po celém světě scházejí. Naše komunita je rozdělená, ale minulý týden jsme se všichni sešli,“ řekla paní Hochmanová. „Říkám to jako někdo, kdo nemá palestinskou rodinu nebo přátele.“ Vím, že jejich komunita také trpí.“
Zatímco izraelští vůdci strávili sobotu přípravami na invazi do Gazy, Židé v několika synagogách ve Spojených státech byli konfrontováni s rozsahem dosavadní totální devastace.
V Kongregaci Rodeph Shalom, reformní synagoze ve Filadelfii, vedl rabín Eli Friedman sabatní studium Tóry. Pojednával o příběhu Kaina a Ábela a o tom, co to znamená být „strážcem svého bratra“ v době, kdy po tisících ztrácely nevinné životy – Izraelci i Palestinci.
Řekl: „Izrael má právo bránit se na 100 procent.“ Pak dodal: „Máme odpovědnost vůči nevinným lidem v Gaze.“
Ruth Smithová, která studovala Tóru, naléhala na mírové řešení. „Kolik lidí můžeme zabít, abychom se cítili bezpečně?“ zeptala se.
Týden po válce se zármutek zvětšil, napsal rabín Sam Levin z židovského centra East Midwood v připravených poznámkách přečtených členům Konzervativní synagogy v Brooklynu. Ale varoval před tím, abychom se vzdali „žízni po pomstě“ vůči Hamásu.
„Toto je instinkt, který musí být rozdrcen. Jak jinak se od nich lišíme?“
Někteří vůdci uvedli, že pouhá sobotní přítomnost věřících byla sama o sobě prohlášením. V chrámu Micah ve Washingtonu rabi Hili Shir Slackman řekl, že smyslem židovské identity je ukázat se, když se bojíte, a možná zvláště, když se bojíte. „Komunita je odpor,“ řekla.
V Los Angeles rabínka Nicole Guzik řekla shromážděním ve své konzervativní synagoze, Temple Sinai, že tím, že se shromáždili, dali najevo, že duch komunity nebude zlomen, a ostatním ve smutku ukázali, že nejsou sami.
„Slyšel jsem tvůj křik, tvůj hněv, tvůj zmatek a tvůj smutek,“ řekl rabín. „A místo toho, abys zůstal schovaný pod peřinou, ses objevil.“
Obecně však platí, že jedním společným pocitem mezi mnoha lidmi bylo právě otrávení jejich složitým a často nepřiměřeným mixem pocitů.
Pro Alisu Avital (72) je přílišné přemýšlení o všem příliš. Její stará přítelkyně Vivian Silverová je 74letá mírová aktivistka a členka kibucu Be’eri a má se za to, že ji zajali militantní Hamás. Ti dva patřili v 70. letech k zakládajícím členům jiného kibucu v Izraeli, řekla paní Avital, členka Židovského centra v East Midwoodu.
„Je tu tolik emocí – je to šok, je to hněv. Je to noční můra,“ řekla. „To slovo říkám pořád dokola.“ „Je to jen noční můra.“
Peter Rabinowitz, 63, řekl, že obklopení svou komunitou v Kongregaci Rodeph Sholom v New Yorku pomohlo zmírnit bolest a poskytlo uzdravení.
„Můžu dýchat. Můžu plakat. Mohu se divit. Můžu se snažit žonglovat se vším, co se děje,“ řekl po bohoslužbě. „Je příjemné tu být jeden pro druhého.“
Joel Wolfram Ve Philadelphii a Eliza Fawcettová V New Yorku přispíval k reportážím.
„Student. Popkulturní ninja. Vášnivý expert na potraviny. Oddaný televizní geek. Twitteraholic.“
