Archivní rubrika | Jaroslav Falta

| 22. května 2022

relace novinky Archiv

pól

Muž za MX obličejovou maskou

Martina Valtová Cobb s Kentem Taylorem

Pro milovníka motokrosu byl Jaroslav Falta slavným CZ motocyklovým závodníkem. Byl to nelítostný závodník, který vyhrával závody po celém světě, včetně Super Bowl of Motocross v Kalifornii v roce 1974. Byl to také muž, který měl být toho roku také mistrem světa v motokrosu 250 ccm, ale prohrál to z důvodů, které spolu nesouvisely. Má závodění a vše, co souvisí s politikou.

Tak znáte Jaroslava Faltu. Ale rád bych, abyste znal muže za motokrosovou maskou. Jmenuji se Martina Valtová Cobb a kluk, kterého jste znali jako motokrosového šampiona, byl také ten, kterému jsem říkal „Tata“ nebo „Tati“. Yaroslav Falta byl můj otec. Jako všechny vztahy, i my jsme zažili své vzestupy a pády (v pubertě spoustu pádů!), ale pro mě a mého bratra Yaroslava mladšího byl úžasný táta. Teď, když je pryč, chci, aby ho všichni znali jako něco víc než chlapa, který umí rychle jezdit na motorce. Byl to stydlivý chlap, takže jsem si jistý, že by byl z dalšího příběhu o mém miláčkovi Tatovi více než trochu v rozpacích.

Znal jsem mnoho vysloužilých motokrosových šampionů v USA a po celém světě. Mnozí z nich vzali své výdělky z motokrosu, investovali tyto peníze do úspěšných podniků a žijí pohodlným životem. V tehdejším komunistickém Československu něco takového nebylo možné. Přestože vyhrál mnoho závodů a měl velmi úspěšný projekt v amerických dostizích, československá vláda mu dovolila ponechat si jen část výher. Můj táta mi řekl, že v roce 1974 vyhrál přes léto více než 25 000 dolarů na odměnách, když vyhrál v roce 1974 Inter Am Series a samozřejmě Super Bowl of Motocross v USA. To by v dnešní ekonomice bylo zhruba 150 000 dolarů. Komunistická vláda však uvalila na jeho zisky vysokou daň a nechala mu jen velmi málo, aby se mohl za svá vítězství ukázat. Vzal si malou částku, kterou si směl ponechat, a použil ji na stavbu našeho rodinného domu.

Nezbohatl ani ze závodů Grand Prix a vydělal asi 5 dolarů za každý bod, který získal. V 70. letech měla výhra v motorce hodnotu 15 bodů, takže i kdyby ten den vyhrál obě motorky, vydělal by si asi 150 dolarů. Protože tak dlouho znal jen motokros, jeho zaměstnavatelé si mysleli, že nemá žádné jiné dovednosti, takže když jeho závodní časy skončily, můj táta šel pracovat jako hlídač v továrně Smer Toy. Jistě si dokážete představit, jak velká změna to pro něj byla. Procestoval celý svět a soutěžil s nejlepšími jezdci. Jeho jméno a fotka byly ve všech motorkářských časopisech. Davy Groslavovi Valtovi fandily a krásné dívky Grálu mu nabízely polibky a šampaňské. A pak jednoho dne bylo po všem, pracoval na směnném hřbitově v továrně, kde vyrábějí plastové hračky. Byl to překvapivý a obrovský rozdíl v životním stylu, rutině a smyslu života. Můj táta měl deprese a několik těžkých období dalších 10 let. Nějakým způsobem byl stále schopen zajistit pohodlný život pro nás všechny.

Ale mohu vám říci, že události roku 1974 ho velmi ranily. Příběh byl vyprávěn mnohokrát. Co nedokázal ruský motokrosový tým (v té době ze Sovětského svazu) na trati, toho se dokázal zbavit. Jaroslav Falta byl v roce 1974 pravděpodobně nejrychlejším motokrosovým závodníkem na světě a to neříkám, protože jsem vůči otci zaujatý. Ten rok porazil nejlepší americké jezdce na jejich domácí půdě. V Super Bowlu je všechny znovu porazil – a stejně tak Roger DeCoster. Nutno podotknout, že tato akce byla jeho prvním (a jediným) pokusem o jízdu motokrosem na hřišti. Existují jeho fotky, jak září na vítězném pódiu v Los Angeles; Na tomto světě není nic krásnějšího než upřímný úsměv na tváři pokorného muže.

Bohužel jen o pár týdnů později ve švýcarském Wohlenu, kde můj táta zažije nejlepší i nejhorší dny své motokrosové kariéry. V ten den vyhrál mistrovství světa třídy 250 ccm na dráze, ale prohrál to s dominantním ruským týmem a zákulisní politikou FIA. Jeho jediná šance získat to, na co měl právo, přišla později na konferenci FIM, kdy se projednával případ Wohlen. Bohužel ho toho dne zklamali i jeho krajané.

Můj otec byl smutný. Vyhrál to, spravedlivě a spravedlivě, ale naše vláda přikázala o tom nemluvit. Nebyla to planá hrozba. Měli moc mu zabránit v dalším závodění, takže si musel vymýšlet příběhy o tom, co se stalo. Při každém incidentu ve Wohlenu bylo jednodušší změnit téma.

V roce 1975 byl můj otec rozhodnut vyhrát ten šampionát. Na začátku sezóny vyhrál Velkou cenu Rakouska a bojoval o titul, když vážně onemocněl krevní poruchou. Mohlo mu to vzít život. Můj táta byl tvrďák a zatímco porazil nemoc, vynechal zbytek té sezóny. Vrátil se k závodění a znovu vyhrál, ale koncem 70. let již motocykly CZ nebyly konkurenceschopné na úrovni mistrovství světa. Určitě si zálibně prohlížel sofistikované japonské stroje, ale nesměl jezdit na motorce vyrobené jinde než CZ. Ze závodění odešel v roce 1984 a nechal to za sebou. Můj táta se úplně vzdal ježdění. Už by nebyly motorky a sport nijak nesledoval. Bylo to v jeho minulosti, tam chtěl zůstat a mnoho let jsme o motokrosu nemluvili.

Můžete předpokládat, že byl zahořklý a naštvaný. Pokud to byla pravda, pak o tom věděl jen on. Můj otec byl velmi klidný muž a myslel si, že jeho činy mluví hlasitěji než jakákoli slova, která kdy mohl použít. Také nikdy nezvýšil hlas. Nikdy jsem neslyšel své rodiče hádat, jednoduše proto, že se to nikdy nestalo. Nebyl dokonalý, nebyl anděl, ale neměl rád konfrontace. Moje matka mluvila o problému, a pokud bylo v „The Talk“ něco, co mohl opravit, bylo to opraveno následující den.

A když už jsme u toho opravování, můj táta rád opravoval věci! Nebylo nic, co by nedokázal opravit. Nic neházel! Občas něco přinesl domů a my jsme se ho zeptali: „Proč jsi přinesl ty svinstvo domů?“ Odpověděl: „Nikdy nevíš.“ „Možná jednou vy Nebo to bude potřebovat tvůj bratr.“

Zatímco Jaroslav Falta se možná snažil zapomenout na motokros, fanoušci motokrosu na něj nikdy nezapomenou! V roce 1997 jsme s Ivo Helicarem (synem trenéra mého otce) napsali knihu o kariéře mého otce. Říkalo se tomu „Ukradený titul“, což v překladu znamená „ukradený titul“. Poprvé po letech se začíná otevírat a sdílet nějaké pocity ze svého závodění. Často však nebyl schopen pohodlně mluvit o incidentu z roku 1974. Objednávali jsme kola a dělali několik rozhovorů, ale když se rozhovor stočil na Wohlena a Velkou cenu Švýcarska, můj táta měl slzy v očích, nebyl schopen odpovídat na otázky.

K tréninku a ježdění se vrátil až v posledních letech života. Začal podnikat výlety po světě, aby jezdil na vintage akce, některé pouze pro CZ jezdce. Táta odcestoval se svým starým přítelem a kolegou CZZdenkem Wielkim do Spojených států na mistrovství světa v Československu jako čestný host. Často prezentovaný jako „skutečný“ mistr světa 250cc z roku 1974! Byl ohromen pozorností, které se mu dostalo od těch závodních fanoušků. Založil jsem mu facebookovou stránku a on procházel, četl mnoho líbivých komentářů a nevěřícně kroutil hlavou. Netušil, jak moc ho miluje. Je ironií, že to udělal ne Zdálo se, že zisk titulu z něj udělal něco většího než šampiona pro fanoušky MX po celém světě.

Pomalu začal znovu objímat motorky a milovaný sport motokros. Dokonce začal trénovat mladé jezdce tady v Čechách. Letos moje máma a táta plánovali speciální výlet – do Švýcarska! Dokonce plánoval vrátit se znovu do Wohlen City. Léčebný proces možná začal!

Volal jsem tátovi 22. března, v den jeho 71. narozenin, měl skvělou náladu – pracoval ve svém obchodě a něco opravoval. Moc často jsme si nevolali, takže když mi máma zavolala jen po pěti dnech, hned jsem věděl, že něco není v pořádku. Moje matka říkala, že se ten den necítil dobře. Nejprve to připisovali starému zranění páteře, které utrpěl při nehodě na motorce v roce 2007. Naučil se žít s velkou bolestí; Některé dny si prostě potřeboval odpočinout, což ten den udělal. Ale když řekl, že má potíže s dýcháním, matka zavolala záchranku.

Muž, který na závodní dráze porazil nejlepší světové jezdce a který později překonal život ohrožující onemocnění krve a zranění zad, které málem ochrnulo, nebude z tohoto světa laskavý. Dvakrát jsem byl vzkříšen, než jsem konečně spočinul v náručí své matky, muž, kterého jsem milovala a zbožňovala víc, než se dá říct, odešel.

Jeho pohřeb se konal v největší pohřební síni u nás. Přátelé přijeli autobusy a letadly, aby uctili mého otce. Jeho bývalí kolegové, z nichž někteří nyní potřebovali asistenci chodítek a berlí, stáli a hlídali jeho rakev. Jeho přítel Zdenek Wielki všem řekl: „Jak jsme závodili a bojovali na dráze, měli jsme se také rádi. Byli jsme si na svatbě jako nejlepší kluci – a teď jsme tady.“

Zpráva o patologii ukázala něco, co jsme dlouho tušili: Můj otec měl velké srdce – třetina jeho srdce je větší než srdce normálního člověka! K jeho smrti nepřispěl. Ve skutečnosti si rád myslím, že jeho zvláštní srdce z něj udělalo výjimečného muže, jakým byl pro vás i pro mě.

Jak už jsem zmínil, můj táta byl známý tím, že nosil domů věci, o kterých jsme si mysleli, že nejsou nutné. „Možná to jednoho dne budeš potřebovat,“ řekl. Teď vím, že jednou z věcí, které mi přinesl do života, byla jeho odvaha. Máš pravdu, Tata – potřebuji to teď víc než kdy jindy.

ukradená adresaŽivotní a kariérní příběh Jaroslava Falty vyjde v angličtině na podzim roku 2022… Redaktor

Klikněte sem a přečtěte si Archivní rubrika V relace novinky Časopis Digital Edition.

Předplaťte si téměř 50 let relace novinky Archivovat problémy

Kliknutím sem zobrazíte nejnovější zprávy o superkrosu a motokrosu.