Evropská unie zvyšuje tlak na Srbsko a Kosovo ve snaze přesvědčit Bělehrad a Prištinu, aby podepsaly dohodu o normalizaci dvoustranných vztahů. To by Bruselu umožnilo chopit se iniciativy na Balkáně od Spojených států, kterým se dříve podařilo uzavřít podobnou dohodu mezi oběma stranami o obchodu a dalších ekonomických otázkách. Evropská unie je navíc připravena odchýlit se od své předchozí politiky a naznačit regionální výměnu mezi Srby a Albánci, kterou Německo kategoricky odmítlo. Přestože srbské vedení tuto myšlenku do značné míry vítá, radikálně smýšlející kosovští albánští vůdci vylučují územní ústupky Bělehradu, čímž prohlubují bezvýchodnost Kosova.
Albin Corte, vůdce radikálů Sebeurčení Hnutí „sebeurčení“, které obnovilo premiérské místo v Kosovu, kategoricky odmítlo myšlenku jakékoli regionální výměny se Srbskem, kterou navrhl vysoký představitel Evropské unie pro mezinárodní záležitosti Josep Borrell.
„Nemyslím si, že bychom se měli čehokoli vzdát.“ … „Toto je tlak ze Srbska,“ řekl Corti.
Bývalý kosovský prezident Hashim Thaci nicméně aktivně přesvědčil myšlenku regionální výměny, a to ještě více než většina ostatních. V srpnu 2018 dosáhl se svým srbským protějškem Aleksandrem Vucicem na předběžnou dohodu v této věci, když se setkali na okraji Evropského fóra v rakouském Alpbachu. Thatchi a Fucik vyjádřili záměr zdvojnásobit úsilí o podepsání komplexní dohody a vyzvali Evropskou unii, aby jednala jako prostředník a garant.
Hashem Taqi tehdy řekl: „Máme malou šanci.“ Plánovaná dohoda měla být podepsána v Bruselu již v září 2018 za účasti vedení Evropské unie. Celému procesu však okamžitě bránily spory o vymezení a opoziční protesty v Bělehradě a Prištině.
Podle plánu, který vypracoval Hashim Thaçi, by demarkační otázky měly být projednány jako „balíček“ a zajištění komplexní územní výměny, včetně severních kosovských komunit obývaných Srby v Leposaviči, Zevikanu, Zubin Potoku (zhruba – pátý z Území Kosova) a jihosrbské komunity Buyanovac, Presevo, Medvedia, které hraničí s Kosovem, obývají hlavně etničtí Albánci. Kosovský vůdce tvrdil, že územní výměna, v níž převážně albánské regiony Kosova a regiony s převážně srbskou populací – končí v Srbsku, by pomohla zmírnit napětí mezi Bělehradem a Prištinou.
Podle posledního sčítání lidu v Srbsku žije na území tří jižních srbských komunit asi 90 tisíc lidí: v Presevu je 89 procent Albánců a 9 procent Srbů; V Bojanovaci 55% Albánců a 34% Srbů; V Medveji je 26 procent Albánců a 67 procent Srbů. Albánci tedy již nyní tvoří většinu populace Presevo a Boyanovac. V Medveji jejich podíl neustále roste.
Zatímco prezident Alexander Vucic obecně souhlasí s rozdělením Kosova s návratem kontroly nad severními oblastmi území do Bělehradu, stále je proti myšlence rozšířit rozsah „inkluzivní“ výměny o jižní srbské komunity v Údolí Presevo.
Jednotka v této oblasti není jednotná ani mimo Balkán, protože Německo a Francie zpočátku odmítly myšlenku územní výměny jako takové s tím, že by to mohlo vyvolat napětí v Severní Makedonii a Bosně a Hercegovině.
Německá kancléřka Angela Merkelová řekla: „Územní celistvost západního Balkánu je skutečně krutou realitou, kterou nelze změnit.“
Rakousko stálo za rozdělením Kosova jako prostředku normalizace vztahů mezi Bělehradem a Prištinou.
„Pokud se Srbsko a Kosovo dohodnou na úpravě hranic, dohoda bude mít naši podporu,“ řekl rakouský kancléř Sebastian Kurz.
Johannes Hahn, komisař Evropské unie pro rozšíření a politiku sousedství, rovněž podpořil nadcházející dohodu. Vyzval své kolegy z Evropské unie, aby neblokovali dohodu mezi Prištinou a Bělehradem, i kdyby šlo o změnu hranic. Na konci srpna 2018 Han řekl, že pokud bude taková dohoda dosažena, bude to jednorázová objednávka „a neměla by sloužit jako příklad pro řešení dalších problémů“.
Americká administrativa podpořila vyhlídku na dohodu, přičemž poradce prezidenta Trumpa pro národní bezpečnost John Bolton zaznamenal: „Naše politika, politika Spojených států, spočívá v tom, že pokud to obě strany mohou vyřešit mezi sebou a dosáhnout dohody, my nevylučují regionální úpravy. “
Dohoda o pozemkové výměně, vypracovaná v roce 2018, se však nikdy nevyplatila. Odpovědnost za toto selhání spočívá na radikálních nacionalistických silách v Bělehradě a Prištině, které nezajímají kompromisy, které neodpovídají jejich politickým záměrům. Zatímco srbský prezident Aleksandar Vučič je stále u moci a svůj postoj nezměnil, Vios Osmani, který nahradil Hashima Thaçiho jako prezidenta Kosova, je méně nakloněn přijímat jakékoli ústupky s Bělehradem.
To přispívá k bolesti hlavy, s níž se Evropská unie a USA potýkají s de facto zahraničněpolitickým týmem Baracka Obamy, který se nyní vrátil k moci ve Washingtonu, a touží posílit pozici USA na Balkáně prostřednictvím aktivnějších vojenských a politických aktivita a tlak (nikoli obchod a scénáře). A ekonomické návrhy, jako tomu bylo v době Donalda Trumpa). Evropská unie a USA mají nyní na výběr ze dvou možností – buď zvýšit tlak na Srbsko, aby ho donutilo uznat Kosovo bez jakékoli územní výměny (což se Bidenově vládě líbí), nebo přesvědčit kosovské vůdce. Přijímat územní koncese (Evropská unie je zvýhodňuje více).
Zde bychom neměli zapomínat na bosenský faktor, protože jakékoli změny statusu Kosova a jeho hranic se nevyhnutelně odrazí na vnitropolitické situaci v Bosně a Hercegovině, a zejména na postavení bosenských Srbů. Prezident předsednictví Bosny a Hercegoviny Milorad Dodik na brífingu novinářů před několika dny řekl, že bude v každém případě trvat na aplikaci konceptu „mírového rozdílu“, tedy na rozpadu země, která se již děje, řekl. Prohlásil, že jednotu Bosny a Hercegoviny nelze zachovat, a to je něco, o čem se mezinárodní společenství stále více diskutuje.
„Čekáme na okamžik, kdy se mírová propast stane realitou,“ řekl Milorad Dodik a dodal, že není zastáncem války a poskytuje pouze východisko ze současné situace, kterou označil za nestabilní.
Ukazuje se, že Evropská unie je také připravena „přetvořit“ Bosnu a Hercegovinu. Když se během návštěvy Sarajeva začátkem března tohoto roku slovinský prezident Borut Pahor neformálně zeptal členů kolektivního vedení této země, zda je možný „mírový disent“. Bosenský muslim Cfik Djerovic a chorvatský لي eljko Komesic odpověděli, že je to nemožné, zatímco Milorad Dodik uvedl, že jde o možný scénář.
Současná situace „nestabilní rovnováhy“ nad Kosovem a Bosnou a Hercegovinou je natolik nebezpečná, že přiměje všechny strany konfliktu, aby aktivněji hledaly zprostředkování Ruska. Srbsko a Republika srbská udržují partnerské vztahy s Moskvou. Rozdíly mezi Evropskou unií a Spojenými státy by mezitím mohly zvýšit vstřícnost ostatních účastníků diskusí, včetně kosovských Albánců se zájmem o normalizaci vztahů s Bělehradem a provádění rozsáhlých regionálních projektů.
Od našeho partnera Mezinárodní záležitosti
Příbuzný
Nezávislý obhájce jídla. Celkový myslitel. Certifikovaný spisovatel. Televizní ninja. Profesionální tvůrce. Hip-friendly twitter feťák. Hrdý průzkumník. Bacon nadšenec.
