Peter Nedvěd nikdy nečekal, že se vrátí na zimní olympijské hry. Nebylo to před 20 lety, kdy se poprvé a naposledy objevil na dalších olympijských hrách a reprezentoval neméně jinou zemi. Jenže Nedvěd nežil úplně typickým životem. Možná to nemusel počítat.
„Můj život byl zvláštní,“ přiznal Nedvěd v pátek poněkud žertem. Dvaačtyřicetiletý prošedivělý vousatý muž odcestoval do Soči hrát za Českou republiku, čímž nepochybně překvapil mnoho severoamerických hokejových fanoušků, kteří si mysleli, že už dávno přestal bruslit.
Naposledy se Nedvěd v dresu NHL objevil v roce 2007 jako člen Edmontonu Oilers. Od té doby hraje – a hraje dobře – českou první ligu. V uplynulých šesti sezonách sbíral body pro svůj domovský klub Liberec.
Co se týče jeho „divného“ života? Asi nejlepší, protože je dobrodružný.
Začněme rokem 1989, kdy bylo Československo ještě komunistické a Nedvědovi bylo pouhých 17 let. Během výletu do Calgary na turnaj trpaslíků se vykradl od svého týmu, šel na policii a poté přeběhl do Kanady. Jeho rodiče řekli, že o jeho plánech nic nevěděli.
Po plodné juniorské sezóně v Seattle Thunderbirds byl celkově druhý draftován týmem Vancouver Canucks. V NHL odehrál 982 zápasů za sedm různých týmů. Získal by stříbrnou medaili reprezentující Kanadu na Zimních olympijských hrách 1994. Dokonce by se oženil a rozvedl se supermodelkou Veronikou Vařekovou.
Více: Analytici NBC Sports sledují mužský hokejový turnaj
Není tedy divu, že Nedvěd byl po tréninku ve Velkém ledovém dómu, kde se setkal se skupinou reportérů, z nichž někteří ho pokrývali celou jeho kariéru v NHL, v zadumané náladě.
„Věděl jsem, že jste si nemysleli, že přijdu,“ vtipkoval. „tady jsem.“
Vzpomněl si na Hry 1994 v Lillehammeru, kde jeho kanadský tým nakonec vyřadil Českou republiku ve čtvrtfinále. Připomněl „smíšený pocit“, který měl, když jeho spoluhráči slavili vítězství nad bývalými krajany. Vyjádřil lítost nad tím, že zápas o zlato prohrál se Švédskem na penalty.
A o dvě desetiletí později – jako by nebylo nepravděpodobné, že se na olympiádu vrátí – bude jedním z jeho spoluhráčů jeho starý přítel Jaromír Jágr.
Jednačtyřicetiletý Jágr skončil celkově pátý, tři místa za Nedvědem, také v roce 1990. Duo spolu hrálo v NHL s Pittsburgh Penguins.
„Máme stejný smysl pro humor, takže při smíchu nemusíme nic říkat,“ řekl Nedvěd.
Možná se budou smát tomu, že jednomu z Nedvědových spoluhráčů v Liberci je 16 let.
Proč si stále hraje s dětmi mladšími než polovina jeho věku?
„Miluji hru,“ řekl. „Miluji soutěžení. Pořád mám sílu.“
Tato olympiáda by však znamenala jeho úspěch.
„To je pro mě všechno,“ řekl. „Toto je poslední sezóna mé kariéry. Je čas.“
Jak velký dopad bude mít Nedvěd proti nejlepším hráčům světa, se teprve uvidí. Ví, že už není mladý. Každopádně na olympijský hokej nemladý.
„Ani nevím, jestli budu hrát každý zápas,“ řekl.
Ale bývalý obránce z NHL a současný spoluhráč Thomas Kaberle věří, že Nedvěd může být stále tvůrcem rozdílů.
„Někdy potřebuje jen jeden výstřel a dá to,“ řekl Caperle. „Někdy jedna příležitost v hokejovém zápase znamená velký rozdíl.“
Česká republika zahajuje olympijské soutěže ve středu proti Švédsku.
