„Emmanuelle“, francouzské erotické drama natočené převážně v Thajsku, je jednou z klasik 70. let, o které slyšel téměř každý, ale vidělo ji jen pár vyvolených – alespoň v anglicky mluvících zemích. Ve Francii, Německu, Itálii a ve zbytku Evropy musí být miliony a miliony filmových diváků, kteří na to velmi rádi vzpomínají. (Před několika lety, když jsem psal „Geek, který přišel z chladu“, udělal jsem z filmu ústřední bod nejtrapnějšího příběhu románu.)
Film je založen na knize, která mohla být v době svého vydání skandální, ale na dnešní poměry je směšně krotká a roztomilá. Každopádně jsem stihl jen asi třicet stran.
V jednom z nejnapínavějších okamžiků francouzské kinematografie seděly Christel a její partnerka Christine Poisson naproti sobě v parku, slunce a tak dále, a vedli prázdný rozhovor o sexu. Boisson drží časopis s Paulem Newmanem na obálce. V určitém okamžiku se ohne, nechá ruku vklouznout mezi nohy a začne se líbit. Poté, co ji chvíli pozorovala, udělala Kristelová totéž.
Perspektiva toho, že budete muset masturbovat před celým filmovým štábem a pak to uvidí celý svět na velkém plátně, může být trochu skličující. Kristelová prosí o cigaretu na uvolnění, a tak se ji snaží najít. Nakonec jí jeden obyvatel přinesl ručně balenou cigaretu a řekl, že je to „thajská cigareta“. Požádal jsem o pauzu na několik minut, abych to mohl pokojně kouřit. Chutnalo to nezvykle, ale zase všechno v Thajsku chutnalo divně, napadlo mě…
Ta „thajská hůl“ stačila k zastavení palby. Bez ohledu na to, jak moc dal Kristelovou facku, ke svým hereckým povinnostem se mohla vrátit až druhý den. Do té doby nebyla úplně stejná. Proto při sledování scény můžete mít pocit, že se v jejích očích něco zastavilo. Teď to víš – nebyl to pohled ve vyjetých kolejích, jen zkamenělý.
Po svém uvedení v roce 1974 hrála „Emmanuelle“ jedenáct let v řadě v kinech na Champs-Elysees v Paříži!
Obecný hudební guru. Vášnivý myslitel. Milovník popkultury. Vášnivý fanoušek zombie.
